1.	Právo z filozofického hlediska

2.	Mezinárodní právo

2.1	Přírodní zákony

2.2	Pravidla právní

2.3	Vztah práva a morálky

3.	Základní směry právního myšlení

3.1	Přirozeno-právní směr

3.1.1

Zdroj přirozeného práva

3.1.2

Vymezení přirozeného práva

3.2	Právní pozitivismus

3.2.1

Zakladatelé moderního právního pozitivismu

3.3	Sociologický přístup

4.

Sofisté

4.1	Přirozené právo

5.

Sokrates

5.1	Vztah mezi platným a přirozeným právem

6.

Platon

6.1

Ústava

6.2

Zákony

7.	Aristoteles

7.1	Přínos teorii práva a spravedlnosti

7.2	Koncepce spravedlnosti

7.3	Vztah platného a přirozeného práva

"MEZINÁRODNÍ PRÁVO
- nedisponuje žádnou centrální státní mocí, je založeno na dohodách mezi státy, nikoliv z jednostranných aktů (x vnitrostátní právo), je obtížné vynucování pravidel, válečné konflikty, ozbrojené prostředky x ve vnitrostátním právu konflikty řešeny klidnou cestou

- otázka: Existuje právo v tzv. primitivních společnostech?
- staří Římané tvrdili, že kde je společnost, tam je právo, existovala určitá pravidla - obyčeje, zvyklosti nestanovené autoritou, které můžeme označovat za právo, rozhodující slovo měli neformální autority

- sankce, vynucování - právo není pouze soubor příkazů a zákazů, obsahuje i normy obsahující oprávnění, které umožňují uskutečnit nějaké chování bez toho, že by bylo vynucováno, sankcionováno
- př. příkaz = platit daně, zákaz = zabít člověka, oprávnění = kupní smlouva, závěť, manželství

- rozdíl mezi právem, právními normami a přírodními zákony
- přírodní zákony - např. úhel odrazu = úhel dopadu, gravitační zákon, 1+ 1 = 2
- fungují nezávisle na člověku, můžeme ověřit jejich pravdivost, vztah příčiny a následku = kauzální vztah
- x neplatí pro pravidla právní
- kritériem není pravdivost, ale jejich platnost!, nejde o kauzální vztah, ale o normativní vztah (nexus)
- základní vyjádření normativního vztahu: „Něco má být.“, nemusí to být správné, spravedlivé
- např. pohádka Sůl nad zlato - král vydal příkaz, aby byla veškerá sůl zničena - nesprávné pravidlo, ale král je autorita právní, příkaz se musí respektovat, důležitější je platnost než správnost pravidla

- vztah práva a morálky - právo je produktem lidské aktivity, je ovlivňováno politikou, náboženstvím, ekonomikou, morálními normami ve společnosti - př. otázka homosexuality, trest smrti, posvátnost lidského života - interrupce, eutanazie
- z hlediska právně-filosofického vztah práva a morálky:
1) právo a morálka se shodují - morálka diktuje obsah práva, právo určuje sankce, ↑ v teokraciích (bohovlády), náboženské vlády, nyní islámské země, důležitá suverenita boha, bůh dodává legitimitu režimu
2) právo a morálka jsou navzájem nezávislé, ale morálka je nad právem, je východiskem práva, právo nesmí morálce odporovat, rozpory se řeší ve prospěch morálky = přirozeno - právní přístup
3) právo a morálka mají vlastní sféry působnosti + společný základ - v současném právu, existují normy pouze právní (pravidla silničního provozu), které jsou indiferentní z morálního hlediska, normy pouze morální (rodiče mají milovat všechny své děti stejně) a normy právní i mravní (zákaz vraždy, krádeže)
4) právo a morálka jsou na sobě nezávislé, mají výlučné sféry, jeden systém není 2. nadřazen, morálka není hodnotovým kritériem práva = přístup tzv. právně - pozitivistický (směr právní pozitivismus)"

Práce je psaná v odrážkách. Klíčové pojmy jsou psány tučně.