1.	Předrenesanční politické myšlení

1.1

Itálie

1.1.1

Dante Alighieri

1.1.1.1

De Monarchia – O jediné vládě

1.1.2

Marcilius z Padovy

1.1.2.1

Obránce míru – Defensor pacis

2.

Renesance

2.1	Nicollo Machiavelli

2.1.1

Vladař

2.2	Jean Bodin

2.2.1

Šest knih o státu

3.	Období reformace

3.1	Martin Luther

3.2	Jan Kalvín

"Itálie
- vznikají městské státy = komuny = svobodná města, která disponovala určitými privilegii (v hospodářské a ekonomické oblasti)
- vzniká silné městské / komunální zřízení – městská samospráva
- důležitá je instituce starosty – osoba, kt. měla zajišťovat klid a mír, dodržování zákonů
- rozhodující vliv má vrstva obchodníků a řemeslníků – mají politickou moc, později ozna-čení buržoazie
- základní problém: vztah jednotlivce a státu

Dante Alighieri (13./14. století)
- italský filosof, státovědec a básník (dílo Božská komedie)
Dílo: De Monarchia = „O jediné vládě“
- myšlenky o státu, právu, zabývá se vztahem světské a církevní moci, jedno ze základních děl středověké státovědy – klasické dílo středověké státovědy

- rozlišuje sféru pozemskou (světskou) a náboženskou - k jejich zkoumání používá odlišné metody
a) náboženská sféra – používá mystiku
b) pozemská sféra – používá rozum, racionální analýzu

- základní myšlenka – světská moc, moc světského panovníka není odvozena od církve, ale přímo od Boha, prosazuje doktrínu božského práva králů, světský panovník musí získat le-gitimaci od náboženské autority (papeže), je podřízen církevní autoritě
- představa univerzální světské monarchie - je nezávislá na církevní moci, v čele stojí císař = je legitimován Bohem, je nástrojem lidu, světská moc (císaře) je odvozena od lidu, lid je zdrojem světské moci, od Boha pouze legitimace, ospravedlnění pro své vládnutí
- císař je nejvyšším úředníkem, je vázán zákony
- stát není laický – stát není úplně oddělen od náboženství, má sloužit křesťanským cílům
- předpokladem klidného života státu je univerzální monarchie
- nevidí souvislost mezi Boží vůlí a lidským právem – není zastánce přirozeného práva
- jediným zdůvodněním práva jako institutu, je, že prospívá těm, kteří se tím právem mají řídit
- právo musí odpovídat zásadám slušnosti, je psaným rozumem svobody jednotlivce
- Alighieri je zastánce suverenity světského panovníka, církev nemůže legitimovat panov-nickou moc

Marcilius z Padovy (přelom 13.-14. století)
- lékař, filozof, teolog, právník, působil na pařížské univerzitě, zastával funkci milánského arcibiskupa

- teorie státu:
Dílo: Obránce míru = Defensor pacis
- vystupuje proti papežskému absolutismu a nadvládě nad světskou mocí, staví se za ne-závislost světské moci
- stát je výtvorem lidské vůle, jeho hlavním posláním je zajistit jednotlivcům dobrý život ve smyslu hmotném (materiálním) i ve smyslu duchovním
- sféra náboženská je vnitřní, niterní sférou člověka, nemůže se v ní uplatňovat státní donu-cení, papež a duchovenstvo se musí podřídit moci světské, moci panovníka"

Práce je psaná v odrážkách. Klíčové pojmy jsou tučně zvýrazněny.