1.	Racionalismus

2.	Laicizace práva

3.	Individualistické myšlení

4.	Existence přirozeného stavu

5.	Teorie společenské smlouvy

6.	Hugo Grotius

6.1

Dílo

7.	Thomas Hobbes

7.1

Dílo

7.2	Rozdělení společenské smlouvy

7.3	Teorie přirozeného práva

8.	John Locke

8.1	3 základní přirozená práva

8.2	Rozdělení státní moci

9.	Charles Montesquieu

9.1

Dílo

9.2	Rozdělení moci

10.	Jean Jacques Rousseau

"Thomas Hobbes – současník Huga Grotia.
Dílo: Leviathan – podle biblické příšery ze starého zákona. Obsahuje jeho teorii společenské smlouvy

- Hobbes chápe přirozený stav jako stav neúnosný, kt. přináší utrpení. Člověk je tvor nespolečenský, kt. je ovládán svými půdy → člověk je člověku vlkem → válka všech proti všem. Každý má jen tolik práv, kolik si dokáže vydobýt. Neustále konflikty soupeření → neúnosný stav, kt. je třeba odstranit. Proto chce vytvořit společnou moc, kt. by lid ochránila a zajistila ve společnosti řád.
Společenská moc má zajistit vytvoření řádu → na základě společenské smlouvy vytvoří stát. Z důvodu pudu sebezáchovy, aby bylo umožněno klidnější soužití ve společnosti. Zajištění bezpečnosti.

Společenská smlouva lze rozdělit na dvě části:
a) smlouva o podrobení se státní moci – lidé se podrobují suverénní moci, kt. společně ustanovují (pactum subjectionis)
b) smlouva o sjednocení (pactum unionis)

smlouva o podrobení se státní moci – základním úkolem státu je zabezpečit blaho občanů státu. Blaho občanů je největším zákonem. Lidé za to, že stát jim zajistí bezpečnost a pořádek, se musí vzdát všech svých práv ve prospěch vládnoucích osob, panovníka a suverénní moci (státní moci). Stát a státní moc nepodléhá kontrole občanů. Občané se jí musí podřídit. HObbes odmítá právo revoluce a právo na odpor. Moc musí být nedělitelná, jednotná. Lidé nemají právo na odpor → nemají právo odvolat vládnoucí mandát.

Hobbes dává přednost absolutistické monarchii. Odmítá dělbu moci → takové zřízení hodnotí jako neúčelný. Pokud je moc rozdělena, potom projev státní vůle je projevem shody dvou orgánů. Tyto orgány se však nikdy nemohou shodnout. Absolutismu podřizoval i církev, kt. má být součástí státu a sloužit jako prostředek ovládání lidí ve státě.

Teorie přirozeného práva – přirozené právo je svobodou, kt. má každý proto, aby ji mohl využít, tak jak nejlépe umí. Přirozený zákon je konkrétní pravidlo stanoveno rozumem, kt. zakazuje člověku dělat to, co mu škodí. Přirozený zákon je neměnný, všude platný. Přirozený zákon však nemůže stačit k regulaci měnících se potřeb společnosti. Porušení přirozeného práva nemá sankci, jde pouze o hřích. Hobbes odmítá, že by přirozené právo mělo právní povahu a obsah, i přesto že uznává existenci přirozeného práva. Obsah přirozeného práva je potřeba transformovat a začlenit do práva pozitivního a tím zajistit jeho realizaci a vynucení, čímž se zabezpečí jeho objektivita. Platné právo je pouze napodobeninou přirozeného práva. Podle Hobbse je pozitivní právo jasně formulovaným všem přístupným pravidlem, kt. může člověka zavazovat. Myšlení Hobbse je pozitivistické. Od práva považuje vytvoření řádu ve společnosti.

Představitelé utilitarismu (G. Bentham, John Austin) navazují na Hobbse

U Hobbse se modelu je moderní právní věda a moderní právní tradice."