1.	Společenská situace

2.	Immanuel Kant

2.1

Díla

2.2	Objektivní poznání

2.3	Hypotetický imperativ

2.4	Kategorický imperativ

2.5	Pravidla klasického imperativu

2.6	Učení státu a práva

2.6.1

Teorie státu

2.6.2

Teorie společenské smlouvy

3.	Georg Hegel

3.1	Principy z obecné filozofie

3.2	Absolutní idea

3.3	3 formy lidského ducha

3.4	Chápání státu

"Zakladatelem německé filozofie je považován německý filozof Immanuel Kant
- Imanuel Kant nikdy neopustil místo kde se narodil (Královec)
- také se nijak nezapojoval do praktické politiky. Spíše zůstává teoretikem.
- sympatizoval s americkou i Francouzkou revolucí

Díla: Kritika čistého rozumu – zabývá se metafyzikou a teorii poznání. Najdeme zde nejdůležitější myšlenky
Kritika praktického rozumu – zabývá se otázky etiky
Kritika soudnosti – zabývá se uměním

Kant se zabývá otázkou objektivního poznání. Zkoumá otázky poznání člověka v umění. Neztotožňuje se ani s racionalisty (zdůrazňuje úlohu rozumu) a ani s empiriky (zdůrazňování zkušeností) – jeho teorie je syntézou (propojením) obou myšlení
- tvrdí že zkušenost je formou bez mysli proto je nutná syntéza těchto dvou způsobu poznání
- základem lidských poznatků je smyslová zkušenost
- člověk komunikuje se světem prostřednictvím svých smyslu
- to že okolí působí na smysly člověka je důkaz existence
- člověk je tvůrčí subjekt, smyslových poznatků se zmocňuje a zpracovává je prostřednictvím rozumu
- na základě smyslového vnímání vzniká obraz světa (zkušenosti). Chápání světa z pohledu člověka určují na základě intelektu a rozumu
- rozum je podle Kanta vrozený a apriorní
- syntéza rozumu a zkušenosti se nazývá Kopernikánský obrat
- rozum má podstatnou část, kt. Kant označuje jako spekulativní část, kt. překračuje objektivní poznání, zasahuje do filozofie a teologie
- boha není možné poznat empiricky
- kategorie poznání dávají smyslovým názorům pojmu soudu a díky tomu získávají obecnost. Kategorií je tolik, kolik je forem rozumu. Díky rozumu člověk může zpracovávat zkušenost a vyjadřovat ji v soudech a úsudcích – teoretické poznání (teoretický rozum) – poznávání zákonitostí přírody, světa okolo
- poznání se realizuje i prostřednictvím praktického rozumu (2. forma poznávacích schopnosti) – umožňuje člověku najít principy morálního, mravního jednání.
- lidský rozum vystupuje v teoretické rovině, jestliže člověk poznává to co je, zatímco v praktické funkci rozum vystupuje, jestliže člověk poznává, co má být.
- Kant tvrdí, že rozumem člověk nemůže dokázat, že svět směřuje k uskutečnění dobra – tzn., věda nemůže být podkladem víry. Pouze z víry můžeme získat morální ideje, kt. stanoví, co má být – jakým způsobem se člověk má chovat.
- Se sférou praktického rozumu souvisí sféra normativity – sféra norem (není součást přírody, je mimo přírodu a přírodní zákonitosti. Jedná se nevyhnutelné spojení. Spojení, kt. se v přírodě nevyskytuje. Praktický rozum má primát nad rozumovou ........ (vyjadřuje nevyhnutelnost nutnost – praktický rozum)
- člověk je rozumná mravní bytost. Je schopný vůli podřídit rozumu. Vychází ze svobodné vůle člověka, díky niž se člověk podřizuje mravnímu zákonu
- pravidla praktického rozumu označuje jako imperativy – pravidla, která stanoví, co má být"

Práce je psaná v odrážkách.