1.	Šikana ve školách

2.	Příklad z Velké Británie

3.	Definice šikany

4.	Násilí v médiích

5.	Prevence šikany

6.	Postup na nižším stupni ZŠ

7.	Postup na druhém stupni ZŠ a na SŠ

8.	Příklad šikany z české školy

9.	Šikana učitelů

10.	Pedagogicko-psychologické poradny

"Jaké byly příčiny chování spolužáků k této dívce, lze snadno pochopit. Byla příliš krásná, příliš výjimečná. Příliš se odlišovala. Skupina těch „normálních“ a „průměrných“ byla v převaze, společně cítili alespoň nějakou výhodu vůči dívce, které se nemohli rovnat, proto ji všemožně dávali najevo svoji převahu. Dívka neunesla tlak svého okolí, proto zvolila krajní řešení. Tato událost ukazuje, jak bezohlední a krutí mohou být lidé ve skupině vymezené vůči jednotlivci, jak negativní může být používání internetových sítí a především jak selhal celý společenský systém (rodina, vychovatelé, škola jako instituce), který včas nerozpoznal míru a nebezpečnost celé situace. Dívka se tak stala obětí šikany, nelítostného soukolí, které ji nakonec připravilo o život.
Odborníci definují šikanu takto: “Šikana je označení pro zásadně narušené vztahy v sociální skupině, kde jedinec či několik osob opakovaně a dlouhodobě ubližují jinému člověku či skupině osob“ (Kolář, 2001). Terčem šikany se typicky stávají lidé nějakým způsobem odlišní od většiny, ať je to způsobem chování, oblékání, původem, barvou pleti. Záleží na většinové skupině, jaké kritérium si zvolí pro „třídění“ lidí ve svém okolí. Mnohdy tomu napomáhají i předsudky, které vládnou v celé společnosti. Pokud tedy člověk vybočuje z „normy“, může být v lepším případě obdivován, mnohem častěji jej ale postihne negativní pozornost skupiny. Vždy se ale jedná o projev „moci“ nad druhým jedincem. Šikana většinou začíná nenápadně: od ignorování jedince přes drobné zlomyslnosti, slovní útoky až po fyzické napadání. Často se rozvíjí v kolektivu, kde agresor získá na svoji stranu několik dalších útočníků anebo přinejmenším přiměje ostatní k přijetí jeho chování, tedy pasivnímu přihlížení aniž by oběti jakkoliv pomohli (Kolář, 2001).
Šikanu řadíme mezi tzv. sociálně patologické jevy, jako je kouření, požívání návykových látek, závislosti (chorobné nakupování, mobilní telefony, hrací automaty). Při analýzách příčin sociálně patologických jevů se naprostá většina odborníků shoduje na tom, že tyto jevy plynou z celkové atmosféry ve společnosti, z nefunkčnosti rodiny, ze změny hodnotového žebříčku, z konzumního způsobu života postrádajícího jakékoliv ideály a myšlenky vůbec.
Všeobecné uvolnění kázně a morálky, vykládání si demokracie po svém, vedlo po roce 1989 k nárůstu agresivity a násilných trestných činů u stále mladších dětí. Agresivita bývala dříve výsadou chlapců, v dnešní době se stává běžnou i agresivita dívek. Vcelku se nemůžeme ani příliš divit, podíváme-li se, jakým způsobem média prezentují mnohdy brutální násilí jak ve zpravodajských pořadech, tak i v pořadech „zábavných“, vysílaných v odpoledních hodinách a tedy primárně určených dětem.
Toto mediální násilí má pak vliv i na citový život dětí, který tak degeneruje, děti si na násilí zvykají, rozvíjí se u nich povrchnost a otupělost (viz případy týrání zvířat dětmi této věkové skupiny, neposkytnutí pomoci zraněnému kamarádovi ap.). Televize, především komerční, tak mnohdy bohužel trvale, změní způsob, kterým děti vnímají svět. Čím více násilných činů děti opakovaně zhlédnou, tím více se na násilí habituují a tím méně pak litují oběti. Komerčním televizním stanicím pak neméně “zdatně“ sekunduje bulvární tisk, který různé případy násilí doslova „pitvá“ do nejmenších podrobností. Neméně nebezpečné pro zdravý psychický vývoj mládeže jsou různé počítačové hry, ve kterých je násilí, často velmi brutální, nedílnou součástí jejich děje."

Seminární práce do předmětu Úvod do sociální patologie a prevence.