1.Historie péče o osoby s poruchou chování, vznik a koncipování oboru etopedie

1.1	Současné dělení poruch do tří kategorií

1.2	Nástin vývoje péče o sociálně narušené jedince na území ČR

1.3	Úmluva o právech dítěte

1.4	Vztah etopedie k ostatním vědám

2.	Etiologie a prevalance poruch chování

2.1	Poruchy chování a jejich charakteristika

2.2	Příčiny vzniku a rozvoje poruch chování

3.	Etopedické aspekty poruch socializace

3.1	Socializace člověka

3.2	Etopedické aspekty poruch chování

3.3	Sociálně patologické prostředí

4.	Disharmonický vývoj osobnosti a morální zrání

5.	Norma, normalita a etopedické aspekty poruch chování

5.1	Norma a normalita

5.2	Diagnostická kritéria

5.3	Psychologicky podmíněné poruchy chování

5.4	Rodinně podmíněné poruchy chování

5.5	Deskripce poruch chování

5.6	Antisociální chování

6.	Legislativní normy upravující péči v etopedických zařízeních

6.1

Zákony

6.2	Účel a působnost školských zařízení pro výkon ústavní výchovy

6.3	Typy ústavních zařízení

7.	Základní charakteristika disociální, asociální poruch chování

7.1	Členění poruch chování

7.2	Disociální poruchy

7.3	Asociální poruchy

8.	Základní charakteristika antisociální poruch chování

8.1	Antisociální poruchy

8.2	Závislost na návykových látkách

9.	Zneužívání návykových látek – základní pojmy

9.1	Syndrom závislosti

9.2	Abstinenční syndrom

9.3	FAS syndrom

10.	Klasifikace návykových látek

10.1	Základní rozdělení a charakteristika drog

10.2	Současná drogová scéna v České republice

11.	Biologické, psychické a sociální souvislosti zneužívání návykových látek

11.1	Biologické souvislosti

11.2	Sociologické souvislosti

11.3	Psychologické souvislosti

12.	Primární, sekundární a terciární prevence závislostí

12.1	Primární prevence, obecná charakteristika, cílové oblasti

12.2	Sekundární prevence

12.2.1

Detoxifikační jednotky

12.2.2

Ústavní léčba

12.2.3

Terapeutické komunity

12.3	Terciární prevence

12.3.1

Terénní práce

12.3.2

Kontaktní centra, chráněné bydlení a dílny, substituční programy

13.	Náhradní výchova mimo rodinu

13.1

Osvojení

13.2	Pěstounská péče

13.3	Svěření dítěte do výchovy jiného občana

13.4	Ústavní výchova

14.	Etopedické aspekty dysfunkce rodiny

14.1	Dysfunkční rodina

14.2	Rodinně podmíněné poruchy chování

15.	Péče o bezdomovce v ČR

15.1	Bezdomovec a bezdomovectví

15.2	Somatická rizika bezdomovectví

16.	Problematika ústavní a ochranné výchovy

16.1	Funkce ústavů

16.2	Ústavní výchova

16.3	Ochranná výchova

16.4	Diagnostické ústavy

16.5	Dětské domovy

16.6	Speciální výchovná zařízení

16.7	Reedukační proces a resocializace

16.8	Úkoly pedagogických pracovníků a dalších specialistů

17.	Vnější a vnitřní diferenciace vězeňství, odměny a tresty

17.1	Vnější diferenciace

17.2	Vnitřní diferenciace

17.3	Tresty a ochranná opatření

17.4	Alternativní tresty

17.5	Odměny a tresty ve vězeňství

17.6	Osobnost pachatele

17.7	Typologie kriminálních pachatelů

17.8	Program zacházení

18.	Etopedické aspekty kriminality a delikvence

18.1	Pojmy kriminalita a delikvence

18.	Vlivy vnitřního a vnějšího prostředí

19.	Psychoterapeutické přístupy v etopedii

19.1	Psychoterapie

19.2	Zvláštnosti psychoterapie s dětmi

19.3	Typy psychoterapeutických přístupů

19.4	Druhy psychoterapeutické činnosti

19.5	Formy psychoterapie s dětmi

19.6	Volba psychoterapeutického postupu

"4. Disharmonický vývoj osobnosti a morální zrání.

Projevy disharmonického vývoje osobnosti mohou být, pokud jsou geneticky podmíněny, trvalého, nebo nejsou-li geneticky podmíněny, pouze přechodného rázu, např. v pubertě, kdy se dočasně, ale nezřídka vyskytují hypobulie, intelektová pasivita, nápadné výkyvy v prospěchu, zejména jeho pokles, zvýšené denní snění, dočasná ztráta iniciativy - zejména u chlapců. Disharmonický vývoj osobnosti bývá někdy i základem vývoje protispolečenského chování.
Dítě s disharmonickým vývojem osobnosti trvalého rázu se projevuje např.:
poruchy v sociálních vztazích (negativismus, opozičnost ze zásady)
podivínskost
obtížné začleňování do kolektivu
egocentričnost
šaškování a kašpaření
impulsivitu
nedostatek rozumového zvládání vlastních citových zážitků a projevů - až příliš často se dojme
snadno upadá do afektu vzteku
je vztahovačné
citová vzrušení u něho nadměrně dlouho převládají
naproti tomu se může vyskytnout také citová chudost
nedostatek soucitu
nedokáže se citově angažovat
jeho citové projevy jsou málo rozlišeny
podlézání
časté žalování
podbízení se pedagogovi, kamarádům, kupování si přízně spolužáků
značnou pomalost,váhavost s velmi chudými mimickými projevy
stále stejně nevýraznou základní životní náladu
přemoudřelost, plané mudrování, filozofování
při známkování dělá scény
je negativistické
v souvislosti s prospěchem (apod.) mluví někdy o sebevraždě (suicidiu).
Z bezprostředních činitelů, stojících v základě disharmonického vývoje osobnosti, můžeme jmenovat:
a) vrozenost (včetně dědičnosti)
b) perinatální poškození (poškození mozku v době kolem porodu)
c) deprivační podmínky (neuspokojování vrozených psychických potřeb)
d) nesprávné typy rodinné výchovy
e) vývojové faktory,
Na prvé dva činitele nelze v současné době vykonávat významnější vliv a jsou v pozadí jen menšího počtu nežádoucího chování mladistvých.
Také vysoká zaměstnanost matek dětí, nedostatečná výchovně psychologická funkce dětských kolektivních zařízení, nevhodné modely v rodině, v masmédiích aj. (viz Čermák, 1998), demokratizace rodinného života, spojená s likvidací patriarchální rodiny, ale tím také s rozkolísáním vychovatelské autority otce, nízká vychovatelská uvědomělost a připravenost rodičů, stále se zvyšující rozvodovost, depopulační tendence, to jsou všechno okolnosti, které nám neustále reprodukují jak deprivační podmínky psychického vývoje dětí, tak typy výchovy, jež nevedou k rozvoji sebekázně dítěte a k vytvoření určitého řádu a pravidelnosti v jeho životním režimu, ale mají za následek pravý opak."

Práce je psaná v odrážkách. Klíčová slova jsou zvýrazněna tučně a podtržená. Rozsah jednotlivých otázek je cca 3 strany.