1.	Typy školství - spartský a athénský

2.	Školství a výchova ve starověkém Řecku

3.	Sparta – výchova a škola

4.	Athény – výchova a škola

5.	Seznam použité literatury

"III. Sparta – výchova a škola

Snaha udržet si otěže státu pevně v rukou a také snaha hrát stále větší úlohu v řeckých dějinách nutila spartskou menšinu k neustálému zvětšování tlaku na své obyvatelstvo, což vedlo k častým povstáním, zejména Heliotů. Způsob života plnoprávných Sparťanů tím dostal zhruba roku 600 př.n.l. podobu, zavedou legendárním spartským zákonodárcem, slavným Lyúrgosem. Celý život Sparťanů byl zaměřen na válku.

Výchovu ve Spartě řídil stát. Sparta potřebovala jen silné a zdravé občany. Slabé či zmrzačené narozené děti byly pohazovány v pohoří Táygetos, kde poskytly potravu divoké zvěři. O tomto nerozhodovali rodiče, ale rada starších, zvaná gerúsiá, které museli rodiče narozené dítě předvést.

Rozdíl od Athén byl také v tom, že chůvy ve Spartě nezavinovaly nemluvňata do plenek. Již od nejútlejšího věku byla výchova ve Spartě velmi tvrdá. Chlapci přicházeli v sedmémroce svého věk do škol, kdy byli rodičům odebráni a vychováváni v přísné kázni společně pod státním dohledem v družinách, zvaných „agelai“, kde byli rozděleni podle věku. Zde se učili čtení, psaní a hlavně rozličným válečným disciplínám. Ve škole se hodnotila hlavně stručnost vyjadřování, dodnes známa jako lakoničnost – stručnost, pádnost. Pro spartské školství byla typická výchova k samostatnosti. Učili se také skromnosti v jídle i pití,, v oděvu i bydlení. Oblékali se jediným hrubým kusem oděvu, chodili prostovlasí a bosi. Výuka ve škole byla zaměřena na běh, skok daleký, zápolení, vrhání disku a oštěpu, učili se dále čtení (aby se vyznali v mapách), psaní (aby mohli zapsat svoji pozici v boji či válečném tažení, hudbě, zpěvu, tanci a memorovali homérské básně a státní zákony.

Od dvanácti let se jejich výchova stávala ještě tvrdší. Strava byla ještě chudší, ale mohli si přilepšit drobnými krádežemi, které bylo tolerováno. Když byl dotyčný přistižen, čekal ho tvrdý trest, v opačném případě byl pochválen. Takto se nevědomky cvičili v obratnosti a chytrosti. Častým cvičením v přírodě se zvyšovala jejich otužilost, nenáročnost v oblékání i jídle.

Po patnáctém roce věku spali jen pod širým nebem, na holém rákosí, které si museli sami opatřit na březích Erótu, ve kterém se koupelemi otužovali. Teprve ve třiceti letech se spartský muž stával plnoplatným občanem a mohl založit rodinu, po složení nejrůznějších zkoušek a fyzického strádání po bičování důtkami. Při tomto nesměli projevit bolest. Cílem výchovy spartských hochů bylo vypěstovat v nich zejména úctu ke stáří a oddanost státu. Sparťan byl bojeschopným mužem až do šedesáti let svého věku. Ve dvaceti letech se stali vojáky.

Dívky byly ponechávány i po sedmém roce věku doma, zúčastnily se však výchovy taneční a gymnastické, dokonce spolu s jinochy závodily. Duševní a tělesné výchově dívek věnovala Sparta velkou pozornost. Ženy a dívky po odchodu mužů na válečná tažení měly na svých bedrech chod nejen své domácnosti a domu, ale i chod státu jako takového. V případě nouze musely umět svůj stát i dům ubránit před nepřítelem i helióty. Vedle branného důvodu zde však byl i důvod eugenický. Při tak malém počtu svobodného obyvatelstva, který ve Spartě byl, se bral velký zřetel na její úlohu rodičky ve státě – silná žena rovná se silný a zdravý potomek. Cvičily se ve všech částech pětiboje, v tanci, míčových hrách a různých skocích."

Práce je částečně kompilační a obsahuje pravopisné chyby, např. Solónovi zákony. Práce z Univerzity Jana Amose Komenského v Praze.