1.

Úvod

I. Teoretická část

2.	Odměňování

2.1

Mzda

2.1.1

Rozdíl mezi mzdou a platem

2.1.2

Minimální mzda

2.2	Mzdový systém

2.2.1

Mzdovotvorné faktory

2.3	Mzdové formy

2.3.1

Časová mzda

2.3.2

Úkolová mzda

2.3.3

Podílová mzda

2.4	Dodatkové mzdové formy

2.4.1

Příplatky

2.4.2

Prémie

2.4.3

Odměny

2.4.4

Osobní ohodnocení

2.4.5

Ostatní formy

2.5	Zaměstnanecké výhody

3.

Motivace

3.1	Definice motivace

3.2	Proces motivace

3.3	Typy motivace

3.4	Teorie motivace

3.4.1

Maslowova hierarchie potřeb

3.4.2

Herzbergova dvoufaktorová teorie

3.4.3

ERG terorie

3.4.4

Expektační teorie

3.4.5

Teorie cíle

3.4.6

Teorie spravedlnosti

3.5	Motivace a peníze

II. Praktická část

4.	O společnosti

4.1	Předmět podnikání

4.2	Struktura společnosti

5.	Systém odměňování

5.1	Zaměstnanci sledované provozovny

5.2	Pracovní doba

5.3	Mzdová oblast

5.3.1

Mzdový tarif

5.3.2

Příplatky

5.3.3

Prémie

5.3.4

Odměny

5.3.5

Roční motivační odměna

5.4	Průměrná mzda

5.5	Zaměstnanecké výhody

5.6	Odborný rozvoj zaměstnanců

6.	Dotazníkové šetření

6.1	Shrnutí dotazníkového šetření

7.

Závěr

8.	Seznam použité literatury

9.	Seznam příloh

"1.3.3 Podílová mzda
Podílová mzda je určena podílem z určitého množství, většinou v hodnotovém vyjádření. Mzda je součinem obratu a podílové sazby v procentech. Podílová mzda se používá hlavně v obchodních činnostech. Odměna zcela závislá na prodaném množství se nazývá přímá podílová mzda. Pracovník může také dostávat základní plat a k tomu provizi.
Přímý vztah odměny k výkonu je zde největší výhodou. Nevýhodou je, že ji mohou ovlivnit faktory, které pracovník nemůže ovlivnit (např. nahrazení výrobku lepším a levnějším konkurenčním výrobkem, počasí, preference zákazníků).

1.4 Dodatkové mzdové formy
Dodatkové mzdové formy, které odměňují výkon a zásluhy, se používají hlavně ke zvýšení nedostatečné pobídkovosti časové mzdy a základních pobídkových mzdových forem. Dodatkové formy jsou:
• vázány na individuální nebo kolektivní výkon,
• jednorázové či opakující se v pravidelných intervalech,
• určené pro různé kategorie pracovníků.

1.4.1 Příplatky
Příplatky můžeme rozlišit na povinné a nepovinné. Povinné příplatky jsou určeny zákonem a jedná se především o tyto:
• příplatek za práci přesčas (min. 25 % průměrného hodinového výdělku, pokud nezvolí zaměstnanec náhradní volno),
• příplatek za práci v noci (práce konaná od 22. hodiny do 6. hodiny, min. 10 % průměrného hodinového výdělku),
• příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí (min. 10 % hodinové minimální mzdy za každý vliv),
• příplatek ve svátek (přednostně náhradní volno nebo 100 % průměrného hodinového výdělku).

Organizace může také dobrovolně poskytnout příplatek na dopravu do zaměstnání, na oděv či ubytování související s vykonáváním práce.

1.4.2 Prémie
Prémie jsou hojně používanou pobídkovou formou a závisí přímo na odvedeném výkonu. Prémie mohou být:
• periodicky se opakující,
• jednorázové,
• individuální,
• kolektivní.

U periodicky opakujících se prémií jsou kritéria dána předem a prémie jsou poskytovány na základě splnění měřitelného ukazatele (množství odvedené práce, kvalita práce, dodržení termínů). Jednorázová prémie je vyplácena za mimořádný výkon a můžou mít peněžní i nepeněžní formu. Pravidla pro poskytnutí prémie jsou většinou stanovena v prémiovém řádu."

Vysoká škola polytechnická Jihlava, Katedra ekonomických studií.
Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf). Obsahuje množství grafů a tabulek, rozsah čistého textu je cca 32 stran.