1.	Politická strana

2.	Vymezení pojmu

2.1	Edmund Burke

2.2

Max Weber

2.3	Thomas Hodgkin

3.	Typologie politických stran

3.1	Maurice Duverger

3.2	Sigmund Neumann

4.	Vztah státu k politickým stranám

5.	Právní řád České republiky

"Nejednota politologického vymezení pojmu politické strany není pouze důsledkem různých přístupů rozdílných autorů, ale je dána i skutečností, že se úloha politických stran v místě a čase liší. Právnický slovník z roku 1978 zpracovaný pod vedením Zdeňka Madara tuto skutečnost například přijímá tím, že pojednává o politických stranách v socialistických a kapitalistických státech v zcela samostatných heslech jako o odlišných typech organizací.

Často je citována definice politické strany, kterou nabídl v roce 1770 Edmund Burke. Politické strana je podle něj „seskupením lidí spojených za účelem prosazováním národního zájmu, a to na základě partikulárního principu, na kterém se všichni shodují.“ Na tomto vymezení je však často kritizována teze, že politickým stranám jde vždy o prosazení národního zájmu. Jednak stranám může jít pouze o prosazení zájmů partikulární skupiny obyvatel, ale politické strany mohou sloužit k dalším cílům, např. mocenskému či hmotnému prospěchu svých jednotlivých členů.

Max Weber si daleko více všímá mocenského aspektu politických stran a charakterizuje je jako dobrovolné skupiny, které poskytují předákům moc uvnitř skupiny a aktivním členům ideové nebo materiální možnosti k prosazení věcných cílů nebo dosažení osobních výhod.

Velké množství vymezení politických stran vede k snahám o vytváření tzv. minimálních definic, které by nebyly dobově podmíněné a platily pro všechny politické strany. Jedním z takovýchto pokusů je Sartoriho charakteristika strany jako „politické skupiny, jež se účastní voleb a jež je jejich prostřednictvím schopna své kandidáty umístit do veřejných úřadů.“ I toto vymezení však není zcela přesné, jelikož existují i politické strany, které se voleb neúčastní.

Thomas Hodgkin na možnost definice rezignoval a za politické strany považuje „všechny politické organizace, které samy sebe pojímají jako politické strany, a které jsou i takto všeobecně přijímány“.

Existuje řada typologií politických stran. Některé z nich vycházejí z ideologií politických stran, jiné ze struktury a účelu těchto stran. Francouzský politolog Maurice Duverger rozlišuje strany masové a strany kádrů. Kritériem pro jejich odlišení není pouze počet členů, ale i stranická struktura a styl práce. Masové strany začaly vznikat později a jejich vznik je v Evropě spjatý s rozšiřování volebního práva na širší vrstvy obyvatelstva. V tomto období docházelo i k transformaci některých stran kádrů na strany masové.

Sigmund Neumann rozeznává strany individuální reprezentace a sociální integrace. Ty první jmenované mají jediný cíl, kterým je účast ve volbách. Oproti tomu strany sociální integrace usilují o vliv na všechny oblasti života svých členů. Toto jejich úsilí může mít demokratický i totalitní charakter.

Vztah státu k politickým stranám se v dějinách vyvíjel. Jistě lze nelézt různé zvraty a výjimky, ale obecně lze říct, že prvním bylo stádium potlačování, následované stádiem ignorování. Pak následuje období právního uznání a legalizace, které je završeno čtvrtým obdobím ústavní inkorporace."

Masarykova Univerzita, Právnická fakulta, Katedra ústavního práva a politologie.