1.	Lucemburkové na českém trůně

1.1	Jan Lucemburský

1.2

Karel IV.

2.	Vývoj Svaté říše římské a lucemburská politika v Evropě

2.1	Zlatá bula Karlova

3.	Odkaz gotické kultury v Evropě a v českých zemí

"• Jan Lucemburský (1310 – 1346)
- král cizinec, mířil do vysoké evropské politiky, Čechy - hlavně jako pokladna
- r.1310 si šlechta vymohla podepsání smlouvy, podle které smí Jan Lucem. vybírat pouze čes. poradce, šlechta nepotáhne do bojů, které se netýkají Čech
- Eliška Rejčka se zamilovala do Jindřicha z Lipé (významný šlechtic), Eliška Přemysl. nesnášela El. Rejčku, obvinila proto Jindřicha ze zrady(-tj z toho,že se domlouvá a schází s cizí šlechtou)- česká šlechta se postavila pro Elišce Přem., začal šlechtický odboj, jakási domácí válka, Jan Lucemburský měl ale s Jindřichem dobrý vztah - r. 1317 byl nucen znovu podepsat smlouvu z r. 1310
svěřil Jindřichovi a šlechtě Čechy a úplně se od nich distancoval
- rozšířil Čechy o Chebsko, účastnil se Stoleté války(na straně Francie- fr. královnou byla jeho sestra Marie)
- měl dva syny staršího Václava( Karel IV.) a Jana Jindřicha (měl za manželku
Markétu, které se říkalo „tlamatá, pyskatá“ )
- zahynul v bitvě u Kresčaku – 1346 (již slepý)
- jeho proslulý výrok : „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“

• Karel IV. (1346 – 1378)
(křestní jméno Václav, jako český král Karel I. a jako římskoněm. císař Karel IV.)
- vychován ve Francii
- jeho otec Jan Lucemburský ho poslal do italských měst(sever), aby tam „udělal pořádek“ a něčemu se přiučil- co se týče vlády, politiky… ital. města už nechtěla lucemburskou politiku – neúspěšně se pokusily otrávit Karla IV., ten se poté vrací na Moravu a do Čech
- tituly: markrabě moravský (1333), německý král (1346), český král (1346), římský císař (1355)
- listiny: VITA CAROLI (vlastní životopis), ZLATÁ BULA KARLOVA,
KARLŮV MAJESTÁT (příliš omezoval práva šlechty, šlechta to odmítla,
Karel IV. nechtěl mít spory, a proto řekl, že listina shořela)
- manželky: Blanka z Alois, Anna Suídnická, Anna Falcká, Alžběta Pomořanská, měl 12 dětí
- za jeho vlády největší polit., hospod. a kulturní rozvoj čes. zemí, připojil Slezsko, Horní a Dolní Lužici a Braniborsko
- sídlem (a hl. městem Svaté říše řím. národa něm.) byla Praha
- r. 1344 povýšil biskupství (které do té doby spadalo pod mohučské arcibiskupství) na arcibiskupství (navíc jeho vychovatel » papež Kliment VI., což mu pomohlo)
1. pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic
- říkalo se mu „popský král“ – Německo mu vyčítalo příliš dobrý vztah
s papežem
r. 1347 založil v Praze Emauzský klášter (Na Slovanech), navazoval
na Sázavský klášter, stal se centrem staroslověnského jazyka a písemnictví
- r. 1348 založení Karlovy univerzity v Praze(nejst. ve stř. Evropě)-
4 fakulty(artistická-sedmero svob. umění, právnická, lékařská a teologická)
- stavby: 1344 základ. kámen chrámu sv. Víta (dostavěn r. 1929), architekti-
Matyáš z Arrasu a Petr Parléř, Karlův most, Nové město pražské, Karlovo
náměstí(Dobytčí trh), Týnský chrám (Staroměs. náměstí), Mostecká věž,
Karlštejn-Kaple sv. Kříže pro uložení říšských korunovačních klenotů (malíř
Mistr Theodorik-cyklus 37 deskových obrazů)
- jeho vztah k Čechám-jsou nejdůležitější částí říše- tzv. bohemiocentrismus
- r. 1378 Karel IV. umírá , říká se mu OTEC VLASTI
- po jeho smrti nastupuje jeho syn Václav IV. (1378) (Karel IV. chtěl zajistit dynastickou politiku, proto ho ještě za svého života nechal korunovat římským králem)"

Práce je psaná v odrážkách.