1.

Úvod

2.	Co je filosofie

2.1	Kritičnost

2.2	Pythágorás

2.3	Auguste Comte

2.3.1

Rozdíl mezi filozofií a vědou

2.4	Edward O. Wilson

2.5

Shrnutí

2.6	Kontrolní otázky

3.	Sociální filosofie

3.1	Klíčové pojmy

3.2	Funkce sociální filozofie

3.3

Shrnutí

4.

Solon

4.1	Klíčové pojmy

4.2	Příčiny společenského rozkladu a možné řešení dle Solóna

4.3	Změny v uspořádání společnosti, jenž provedl Solón

4.4

Shrnutí

4.5	Kontrolní otázky

5.

Sofisté

5.1	Klíčové pojmy

5.2	Charakter řecké společnosti

5.3	Pojetí člověka a jeho vztah ke společnosti

5.4	Hlavní sociálně filozofické názory sofistů

5.5

Shrnutí

5.6	Kontrolní otázky

6.

Platón

6.1	Platónova nauka o idejích

6.2	Platónova díla

6.3	Antropologické východisko Platónovy sociální filosofie

6.4	Platónovo ideální uspořádání obce

6.5

Shrnutí

6.6	Kontrolní otázky

7.	Thomas Hobbes

7.1	Hobbesova podstata člověka

7.2	Hobbesova podstata lidské svobody

7.3	Jaké zákony platí v přirozeném stavu

7.4

Shrnutí

7.5	Kontrolní otázky

8.	John Stuart Mill

8.1	Osobní svoboda

8.2	Negativní a pozitivní svoboda

8.3	Zajištění svobody proti autoritě suverénní moci

8.4

Shrnutí

8.5	Kontrolní otázky

"5. SOFISTÉ

Klíčové pojmy:

Sofisté
- jako první se zajímali filosofií společnosti
- díky nim došlo k antropologickému obratu ve společnosti
- učitelé moudrosti, kteří za výuku umění řeči a účinné argumentace brali plat

filosofové
- zkoumali přírodu, hledali základ a počátek všeho jsoucího (arché), odhalovali skryté síly v přírodě a mechanismy jejich působení
- filosofie je ušlechtilá intelektuální činnost, za kterou nelze požadovat plat

charakter řecké společnosti v klasické době řeckých dějin
- demokratická společnost – kdo chtěl být vlivným politikem, musel ovládnout umění řeči a účinné argumentace (= nástroj tvorby a ovlivňování veřejného mínění a prosazení určitých politických cílů - tyto zájemce naučí těmto dovednostem za plat sofisté)

hlavní filosofické myšlenky sofistů
- zkoumání společnosti, nalezení jejího základu a počátku, odhalení skrytých sil společnosti a mechanismů jejich působení
- zájem o člověka a otázky jeho života ve společnosti
- vytvořili základy teorie jazyka
- odhalili základní pravidla logického usuzování (podmínka argumentace)
- svět přírody není závislý na lidské vůli a rozhodování (přírodní zákony) - tím se liší od světa společnosti (společenské zákony)

sofismata
- triky a chytré logické postupy, které využívali sofisté při chybné argumentaci (prodloužení délky řeči, záměrné vyvolávání hněvu, zpochybňování kompetence protivníka vyjadřovat se k dané otázce)
gnozeologický a mravní relativismus
- schopnost přesvědčit každého o pravdivosti jakéhokoliv tvrzení

jak sofisté chápali člověka a jeho vztah ke společnosti
- pravidla společenského života určují sami lidé, které mohou kdykoliv změnit (za jejich porušení stihne člověka trest, ale pouze pokud budou dopadeni, usvědčeni a odsouzeni – beze svědků se vyhnou trestu - v lepším případě jsme ochotni dodržovat společenská pravidla, v tom horším případě je dodržujeme ze strachu z možných sankcí - na tomto je postavena platnost zákonů)

HLAVNÍ SOCIÁLNĚ FILOSOFICKÉ NÁZORY SOFISTŮ:

Prótagoras
- „člověk je mírou všech věcí; jsoucích že jsou a nejsoucích že nejsou

Antifón
- vymezení pojmu spravedlnosti

Kritias
- dílo Sisyfas
- „moudrý muž vynalezl pro lidi bázeň před bohy (zavedl božstvo a víru) a bezzákonnost vykořenil zákonem“
- zárodek teorie společenské smlouvy (Thomas Hobbes a John Locke)

jak Kritias hodnotí stav společnosti předtím, než byly přijaty a ustanoveny zákony
- lidé žili v divokém stavu, jejichž život neměl žádný řád

proč si lidé ustanovili zákony a v čem vidí Kritias hlavní přínos zákonů pro společenský život
- ve společnosti byl neutěšený stav, zlé nebylo potrestáno, proto si lidé ustavili zákony- zamezení a potrestání zla (zárodek společenské smlouvy – lidé se zavazují k dodržování společenských pravidel -pravidla odstraní nežádoucí stav a vedou ke vzniku společnosti)

čemu zabraňuje víra lidí v existenci božských bytostí, jak ovlivňuje jejich jednání
- Kritias rozpoznal důležitou funkci náboženství, kterou je společenská sankce (někteří lidé porušovali zákony, protože nemuseli být odhaleni - proto někdo přesvědčil lidi o existenci božských bytostí)
- víra posiluje závaznost společenských pravidel a moc společenských autorit

Xenofanés
- již před sofisty vyslovil myšlenku, že lidé si vytvářejí podle sebe náboženské představy (sofisté toto znovu připomenuli)"

Výpisky ze skript Slavoje Tomečka: Sociální filosofie, Ostrava 2007.