1.	Socializace jako proces

2.	Základní aspekty socializace

3.	Socializace osobnosti

4.	Socializační činitelé a zvláštnosti jejich působení

4.1

Instituce

4.2

Osoby

5.	Socializace v rodině a ve škole

5.1	Socializace v rodině

5.2	Socializace ve škole

5.3	Socializační význam vrstevníků

6.	Sociální procesy

6.1	Sociální zkušenost

6.2	Sociální učení

6.3

Adaptace

6.4

Výchova

6.5	Spolupráce

6.6	Soutěžení (kooperace)

6.7

Konflikt

7.	Společenský styk

7.1	Chyby při vnímání druhých

8.	Sociální komunikace

8.1	Druhy komunikace mezi lidmi

8.2	Verbální komunikace

8.3	Neverbální komunikace

8.4	Masová komunikace

9.	Motivace a postoje ve společenském životě

10.	Hodnoty a hodnotová orientace

"SOCIALIZACE JAKO PROCES
Člověk přichází na svět jako biologická bytost, společenskou bytostí se stává – jeho lidství je zpočátku jen v jeho lidské podobě a stojí před ním životní úkol – stát se člověkem také ve smyslu psychologickém.
Proces socializace je obvykle definován jako proces utváření osobnosti, jejím začleňováním do společnosti. To znamená, že v procesu své socializace jedinec přijímá za své určité zásady, hodnoty, způsoby chování, názory, postoje apod., které jsou v dané společnosti náležité a správné. Socializace je někdy z hlediska kulturního nazývána AKULTURACÍ.
Socializace je ve složitý proces přeměn, které začínají osvojováním základních kulturních návyků, později mluvené řeči a dalšími změnami až po vypracování do role svého pohlaví, orientace ve světě hodnot a jejich přijímání, tzv. zvnitřnění. V podstatě je to proces učení, zejména sociálního, protože se uskutečňuje od nejrannějšího dětství v jeho stycích s ostatním sociálním okolím, je ovšem ovlivněno i biologickou determinací – to vše vytváří z jedince díky socializaci nezaměnitelnou individualitu.
Tím jedinec do dané společnosti patří – ona je jeho společností a on je jejím členem.
• Socializace je proces celoživotní. Jeho těžiště je jednoznačně v dětství a mládí jedince, avšak i v pozdějším věku, dokonce ve stáří (např. v souvislosti s odchodem do důchodu) mohou vyvstat palčivé problémy socializace.
• Socializace osobnosti se děje určitými socializačními mechanismy. Tímto termínem se označují procesy, vedoucí k vývoji osobnosti sociálními vlivy. Jsou to:
• Sociální učení
• Vzdělávání a výchova
• Sociální zkušenosti
• Formy adaptace atd.

Socializace je vysoce komplexní proces, začínající v novorozeneckém věku v rodině, pokračující ve škole a zaměstnání, determinovaný masmédii, ale i příslušností k různým skupinám pracovním, zájmovým a dalším. Základy vytváří tzv. primární socializace, uskutečňuje se v rodině v procesu rodinné výchovy; cílem rodinné výchovy uvést dítě do příslušného konkrétního kulturního prostředí, naučit je orientaci v tomto prostředí plném symbolů a společenských standardů. Na tuto primární socializaci poté navazuje další společenská instituce, škola, a později pracovní organizace, kde se učí rolím pracovním. Socializace je velmi široký pojem pro celkový proces, v jehož rámci se osobnost vyvíjí jemu vlastní sociálně adekvátnímu schématu sociálního chování a vlastního prožívání prostřednictvím styku a komunikace s jinými lidmi. Produktem socializace je v určitém smyslu sociální role, které v životě zaujímáme a jejichž povinnosti přijímáme. Socializace tak vede přijímání těchto sociálních rolí (viz předešlé maturitní téma), tj. způsoby chování, které sociální role od jedinců očekává z hlediska jeho věku a společenskému statusu (viz opět předchozí maturitní téma).
Socializaci chápeme jako proces, v němž jedinci vyvíjí a rozvíjejí své kvality, které jsou podstatné pro jejich úspěšné zařazení a uplatnění ve společnosti – je to neustálý sociální vývoj."

Práce je psaná částečně v odrážkách. Klíčové pojmy jsou tučně zvýrazněny.