1.	Sociální útvary

1.1	Formální vztahy

1.2	Neformální vztahy

2.	Typy sociální útvarů

2.1	Komunity, obyvatelstvo

2.2	Sociální agregáty

2.3	Společnost

3.	Charakteristika sociální skupiny

4.	Funkce skupin

5.	Dělení skupin

5.1	Podle velikosti

5.1.1

Malá sociální skupina

5.1.2

Velká sociální skupina

5.1.3

Dav

5.1.4

Hromadné chování

5.2	Podle způsobu vzniku a fungování

5.3	Podle charakteru členství

5.4	Podle stability

5.5	Primární a sekundární

5.6	Dle typu spolupráce ve skupinách

6.	Charakteristika primární skupiny

6.1

Rodina

7.	Charakteristika sekundárních skupin

7.1

Škola

7.2	Vrstevníci

8.	Problematika minorit a elit

9.

Migrace

9.1	Exilové vlny našeho národa

"Rozdělení sociálních skupin dle různých hledisek:
A) PODLE VELIKOSTI
MALÁ SOCIÁLNÍ SKUPINA (3 - 30, max. 40 členů + míra vzájemného poznání, komunikace "z očí do očí")
- většinou je tvoří osoby, které se navzájem znají, navzájem spolu komunikují a jsou formálně nebo neformálně integrovány nějakým společným cílem či hodnotou.
- Příkladem takových malých formálních skupin jsou pracovníci v kanceláři, žáci školní třídy, vojáci tvořící družstvo; příkladem malé neformální skupiny je např. rodina.

Malé skupiny jsou založeny na následujících podmínkách:
1) vztahy mezi členy jsou navzájem závislé – chování každého člen ovlivňuje chování ostatních členů;
2) členové mají společnou ideologii – názory, postoje, hodnoty a normy, které regulijí jejich chování,
3) jsou propojeni svými sociálními rolemi,
4) mají vědomí „MY“.

Nejčastěji zkoumané vlastnosti:
• soudržnost (kohenzívnost) - přináležitost,
• homogenita - stejnost znaků - věk, profese, zaměření
• pevnost (uzavřenost) - ochota přijímat nové členy
• stabilita - vyjadřována délkou členství
• autonomie - nezávislost na jiných skupinách
• polarizace - tím větší, čím je činnost skupiny více orientována na splnění určitého cíle
• intimita - citové vztahy uvnitř skupiny a charakter komunikace
• kontrol - skupina řídi chování svých členů
• flexibilita – aktivita skupiny formální či neformální cestou (pravidly)
• „hédonický tón“ – příslušnost je spojena s příjemnými či nepříjemnými pocity
• závislost členů na skupině
• participace – členové skupiny investují čas a aktivitu do skupinových aktivit
• potence – význam skupiny pro jedince
• stratifikace – pozici členů v hierarchii skupiny
• „viscidity“ – přilnavost (členové skupin fungují zcela jednotně)
• velikost – počet členů

VELKÁ SOCIÁLNÍ SKUPINA – zpravidla se studují charakteristiky celého společenství, především z hlediska kulturních vzorců (zvyky, obyčeje, mravy, zákony, náboženství atd.), nebo se zkoumá chování jednotlivce ve velké sociální skupině (člověk v davu).

DAV
Zvláštní typ agregátu tvoří DAV - skupina osob, které se shromáždily na tomtéž místě na základě téhož podnětu. Francouzský sociolog a soc. psycholog G. Le Bon koncipoval teorii davového chování - potlačení až ztráta vlastní individuality, výrazná převaha primitivních instinktů a emocionality nad racionalitou, ztráta rozumové kontroly a morální odpovědnosti. Je zde sjednocena iracionální připraveností jedince k činnosti, která vyplývá z faktu rozplynutí individua v mase a jeho rezignace na sebekontrolu. Je to shromáždění, které podléhá snadno sugesci a není již schopno si utvořit na situaci vlastní názor."

Práce je částečně psaná v odrážkách. Klíčové pojmy jsou tučně zvýrazněny.