1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1	Ztráta jako krize

2.1.1

Tabulka životních událostí

3.	Praktická část

3.1	Kazuistika

3.2	Řešení krize pana Romana a její fáze

4.

Závěr

5.	Seznam použitých zdrojů

"1 Úvod
Krize jako společenský fenomén a nevyhnutelný jev, který provází mnoho životů a mnoho jednotlivců naší společnosti je náhlý a neočekávaný. Je důležité si uvědomit, že krize je tu a nelze se jí vyhnout. Krize, ať už v malém či velké měřítku, potká v životě asi každého člena společnosti a je jen na každém z nás, jak krizi budeme řešit. V této semestrální práci popíši krizi ze vztahové ztráty pana Romana, který prožil krizi ze vztahové ztráty rozvratem manželství, nevyhledal pomoc pracovníka krizového centra a celou událost řešil vlastními silami a s pomocí své rodiny.
Jméno pana Romana pro potřeby této práce je smyšlené.

2 Teoretická část
2.1 Ztráta jako krize
„Ztráta je bezesporu jednou z universálních lidských zkušeností – každý z nás někdy zažil nějakou ztrátu něčeho (nějaké věci, např. klíčů, ale také třeba ztrátu domova, pracovního místa apod.) nebo někoho (ztrátu milovaného člověka – například v důsledku rozchodu, rozvodu nebo smrti). V tabulce životních událostí , která může také posloužit jako inventář spouštěčů krize, jsou nejvíce bodovanými událostmi právě ztráty partnera, ztráta svobody, ztráta zdraví v situaci nemoci nebo v důsledku úrazu, ztráta zaměstnání apod. Smrt někoho blízkého je pak nejtěžší ztrátou, která nás může postihnout. Ztráta prostě k našemu životu patří. Lidský život je plný rozmanitých ztrát – nepřetržitého hledání, ztrácení a nalézání.
Ztrátu můžeme vymezit jako náročnou životní situaci, která je charakterizována dlouhodobým, ale především ireverzibilním (nezvratným) odloučením od signifikantního (významného) objektu nebo funkce. Rozhodující význam pro prožívání události, jako životní ztráty má emocionální vazbu jedince ke ztracenému objektu – člověku , předmětu nebo činnosti. Přirozenou, normální reakcí na každou uvědomovanou ztrátu je smutek (resp. truchlení). Proces truchlení představuje určitý způsob zpracovávání této ztráty, proces vyrovnávání se s danou situací. Čím byla vazba jedince ke ztracenému objektu intenzivnější, tím výraznější, intenzivnější a delší jsou projevy smutku a truchlení. Smutek se pak projevuje na emocionální a kognitivní úrovni, ale manifestuje se také v chování a na úrovni tělesných projevů.“
„Jako inventář precipitorů (spouštěčů) krize nám může posloužit i tabulka životních událostí autorů Holmese a Rehea . I když studie obou autorů, kterou uskutečnili v 60.letech dvacátého století, měla přispět k objasnění důvodů nemocnosti a předčasné úmrtnosti, může být pro nás vodítkem k odhadu míry zátěže a ohrožení jedince v určitém časovém období.“
Pokud sečteme součet jednotlivých bodů za jednotlivé životní události prožité jedincem za poslední rok, může nás to orientačně informovat o míře stresu a zátěže působícího psychický stav jedince. „Za hraniční hodnotu je označována mnohými autory suma 250 bodů. Jde zde o takovou míru zátěže, při níž se ocitá organismus člověka na pomezí vlastních rezerv.“ O to závažnější či rozhodující význam součtu bodů za prožité jednotlivé životní události je, pokud jedinec prožije tak významně negativní, ale také pozitivní životní změny v krátkém časovém období, které zásadním způsobem ovlivní jeho život.L