1.

Úvod

2.	Biofeedback

3.	EEG biofeedback

4.

Historie

5.	Podstata metody

6.

Indikace

6.1.	Kondiční indikace

6.2.	Profesní indikace

6.3.	Klinické indikace

7.	Délka tréninku

8.	Efektivita, přednost a výsledek

9.	Rozvoj metody v ČR

10.

Závěr

11.	Seznam použité literatury

"2. Biofeedback
Biofeedback je přirozená biologická zpětná vazba, která existuje odjakživa. Biofeeedback lze také navodit za účelem učení, tréninku a léčby. To, co dělá příroda či odborník bez přístroje (psycholog, lékař, trenér – zpětná vazba řečí), dělá i biofeedback vybavený přístrojem – dává nám signál o sobě.
Člověk používá přístrojový biofeedback velmi často. Při měření teploty nebo vážení se jedná o přístrojový biofeedback. Teploměr nám naměřenou hodnotou dává zpětnou vazbu – máš horečku, jdi si lehnout. S touto informací můžeme podniknout následné kroky pro zlepšení svého stavu. Stejným způsobem jsou používány další různě technicky komplikované či jednodušší přístroje v celé moderní společnosti.

3. EEG biofeedback
EEG biofeedback je metoda, která nám umožňuje ovládat své mozkové vlny. Jedná se o sebeučení mozku pomocí tzv. biologické zpětné vazby. Když dostaneme okamžitou, cílenou a přesnou informaci o ladění svých mozkových vln, můžeme se naučit, jak je uvést do souladu. Mozek sám sebe učí pomocí biologické zpětné vazby uvést svoji činnost do rovnováhy, do stavu pro nás nejvýhodnějšího. Rovnováha umožňuje dobrý výkon, snížení stresu a citového napětí. Biologická zpětná vazba jsou signály z našeho vlastního těla, které nám zprostředkovává technologie. Vnitřní aktivitu svého nervového systému „vidíme“ nebo „slyšíme“ a na základě těchto poskytnutých informací se jí můžeme učit automaticky regulovat. Je to metoda bez rizik, vedlejších účinků a není návyková, naopak je prováděná nenásilnou, hravou a bezbolestnou formou. Efekt nápravy je dlouhodobý.

4. Historie
Tato metoda byla rozpracována profesorem Stermanem z Univerzity v Los Angeles v Kalifornii před 40 lety. Metoda má pevný biologický základ je podložena mnoha experimenty s podmíněnými reflexy u zvířat. Profesor Sterman je v odborných kruzích znám spíše jako výzkumník spánku a epilepsie. Při jeho práci došlo šťastnou náhodou k objevu blahodárného vlivu EEG biofeedbacku. Profesor Sterman použil kočky z jednoho experimentu k jinému experimentu, který s předešlým naprosto nesouvisel. Ten první experiment představoval jakýsi trénink koček na jejich trpělivost, směly zmáčknout tlačítko, aby dostaly potravu, až po rozsvícení světélka. Takto vycvičené kočky měly větší trpělivost a také trochu jinou elektrickou aktivitu mozku.
K následujícím objevům, a to velice zásadním, přispěla "připravená náhoda", asi tak, jako při objevu penicilinu Alexandru Flemingovi. Někteří američtí kosmonauti měli na oběžné dráze halucinace. Správně se usoudilo, že se jedná o stav způsobený intoxikací organismu kapičkami uniklého raketového paliva. Když prof. Sterman dostal od NASA zadání objasnit tento jev, použil své laboratorní kočky. Tehdy zjistil, že kočky, které prošly tréninkem při navozování senzomotorického rytmu, byly výrazně odolnější než kočky, které tímto výcvikem neprošly.
V tomto místě bylo rozhodnuto o dalším rozvoji metody do všech oblastí souvisejících s dis-balancí mozkové činnosti. S úspěchem se tak začala indikovat na epilepsie – v roce 1972 Sterman publikoval aplikaci metody u epileptičky, u níž došlo k signifikantnímu snížení a posléze i vymizení záchvatů. U poruchy pozornosti, hyperaktivního syndromu, SPU aj. poruch dětského věku vykázali a popsali dosud nejvýznamnější výsledky Lubar, Tansey a Othmer."