1.	Regionální rozvoj (RR) jako aktivita

2.	Přístupy k jednání, které tvoří východiska RR

2.1.	Sociologického původu

2.2.	Ekonomického původu

2.3.	Přemosťující přístup

3.	Přístupy k jednání sociologického původu

3.1.	Emile Durkheim

3.2.	Konsensualistické přístupy k jednání

3.2.1.

Funkcionalismus

3.2.2.

Strukturalismus

3.2.3.

Problém strukturalistického přístupu k RR

3.3.	Konfliktualistické přístupy k jednání

3.3.1.

Marx

3.3.2.

Odcizení

3.3.3.

Marxismus

3.3.4.

Projekce marxismu do RR

3.3.5.

Hybné mechanismy společnosti – Marx, Weber

4.	Přístupy k jednání ekonomického původu

4.1.	Východiska teorií RR spojené s aktivistickým přístupem

4.2.	Myšlenky klasické a neoklasické ekonomie

4.2.1.

A. Smith

4.2.2.

Model Homo economicus

4.2.3.

Projekce myšlenek Smitha do RR

4.3.	Institucionální ekonomie

4.3.1.

Ronald Coase

4.4.	Konfliktualisticko-konsensualistický přístup k aktérům

4.4.1.

Problém aktivistického pojetí jako východiska RR

4.4.2.

Teorie lokalizace

5.	Přemosťující sociologický přístup k jednání

5.1.	Teorie strukturace – Giddens

5.2.	Teorie habitu a sociálního pole P. Bourdieu

5.3.	Teorie komunikativního jednání J. Habermase

5.4.

Weber

5.4.1.

Symbolický interakcionismus

"1) Přístupy k jednání sociologického původu: deterministický přístup k jednání
- deterministický přístup = přístup sociologického původu
- jde o objektivistický, strukturalistický přístup
- zdůrazňuje objektivní faktory (vnější struktury), které determinují jednání
- deterministický přístup zahrnuje přístupy:
o a) konsensualistické
- z hlediska teorie RR jsou spojeny s teoriemi regionální rovnováhy (konvergenčními teoriemi): tvrdí, že přirozenou tendencí je vyrovnávání nerovností mezi regiony
- př. funcionalismus
o b) konfliktualistické
- z hlediska teorie RR spojeny s teoriemi regionální nerovnováhy (divergenčními teoriemi): zaměřují se na příčiny nerovností mezi regiony
- př. marxismus

- deterministický přístup spojen s Marxem, Durkheimem
- podle Marxe je jednání člověka j na člověku nezávislé
o je strukturované zvnějšku
o podmíněno (determinováno) sociálně a strukturálně: vedeno vnějšími faktory (strukturami)
o možnost svobodného rozhodování člověka je malá
o člověk je ve vnějších strukturách upoután a mizí jeho svoboda

Emile Durkheim
- činnost člověk je silně ovlivněna strukturami, ve kterých jednáme
- struktura nás nutí jednat určitým způsobem, ve své činnosti proto nejsme zcela svobodní
- lidské jednání je strukturované zvnějšku
- je ovlivňováno: vnějším přírodním a hlavně sociálním světem (přírodními a sociálními tlaky)
o jedinec je hříčkou těchto vnějších sil/struktur
- v rámci sociálního světa hrají důležitou roli instituce a struktury sociálního světa
o instituce a struktury představují vnější pravidla a regulativy, které usměrňují lidské činnosti
- obecně sdílené kolektivní vzorce, které existují v kultuře, strukturují lidské jednání
- v rámci přírodního světa je lidské jednání strukturováno vnějším světem – př. charakterem přírodních objektů, na které člověk působí
- cíle, pravidla a prostředky mají sociální podstatu:
o existují jakoby nezávisle na sociální činnosti, a tak determinují samotnou sociální činnost

- dílo: Pravidla sociologické metody
o př. jednám-li jako občan, plním povinnosti, které jsou stanoveny mimo mě (v právu a mravech)
o i když se s povinnostmi ztotožňuji, nejsou mým produktem – přijal jsem je výchovou, jsou proto objektivní"

Práce je psaná v odrážkách.