1.	Křesťanství

2.	Gnosticismus

3.	Manicheismus

4.	Patristika

4.1.	Bůh a člověk

4.2.	Člověk ve vztahu k člověku

5.	Spor o podstatě bytosti Krista a jeho vztah k Bohu Otci

5.1.

Arius

5.2.	Athanasius

5.3.	Aurelius Augustinus

6.	Novoplatonismus

6.1.

Plotinos

7.	Scholastika

7.1.	Raná scholastika

7.1.1.

Spor o univerzálie

7.1.2.

Jan Scotus Eriugena

7.1.3.

Jan Roscellinus z Compiegne

7.1.4.

Bernard ze Chatrés

7.1.5.

Vilém ze Champeaut

7.2.	Vrcholná scholastika

7.2.1.

Tomáš Akvinský

7.2.2.

Obecná nauka o skutečnosti

7.3.	Pozdní scholastika

7.3.1.

Duns Scotus

7.3.2.

Vilém Occam

"- Člověk ve vztahu k člověku
Mravní požadavek: „Miluj bližního svého jako sebe samého.“ (3. kniha Mojžíšova)
Všichni lidé jsou děti Boha a bratři a sestry v Kristu. Tomuto ideálu se v antice přibližuje pouze stoický požadavek všeobecné lásky k člověku.

►Spor o podstatě bytosti Krista a jeho vztah k Bohu Otci
°Arius - učený kněz z Alexandrie
- tvrdí, že Syn Boží je podřízen Bohu Otci a stojí jako prostředník mezi Bohem a člověkem

°Athanasius - alexandrijský biskup
- Syn Boží a Otec Boží jsou jedna osoba → na koncilu svolaném císařem Konstantinem r. 325 byla tato formule přijata a stala se závazným církevním
- jedna podstata Boha Otce, Syna a Ducha svatého - TROJJEDINÝ CÍRKEVNÍ ZÁKON

°AURELIUS AUGUSTINUS (354 – 430)
- největší křesťanský myslitel období patristiky
Nejdříve byl zastáncem manicheismu – učení o dualismu dobra a zla. Ke křesťanství přechází roku 387.
- existuje sebejistota existujícího a ta je nezpochybnitelná „I když jsem klamán, existuju!“
→ vyvrací Pyrrhonův skepticismus „Existuje ten, kdo pochybuje.“
® nevědomí - pojem, zkoumání vlastní duše je jediným poznatkem o světě
- přemýšlí podle Platona, používá metodu introspekce (=sebepozorování, zkoumání vlastních duševních stavů, pochodů) → všechno je v nás
® duše - je rozdělena na vědomí a nevědomí
® čas - postupné poznávání skutečnosti; čas není vlastností světa, jen jím přebíráme skutečnost; svět byl stvořen s časem, nikoli v čase
- Bůh stojí mimo čas, protože je dokonalý
- čas nelze oddělit od našeho vědomí
- Co je na čase skutečné? Bezprostřední teď. Minulost existuje pouze v naší vzpomínce a budoucnost je pouze v našem očekávání.
®predestinace (=božské předurčení) - pouze Adam jako první člověk se narodil svobodný a bez hříchu - měl možnost řídit se Boží vůlí a dosáhnout nesmrtelnosti, ale protože Adam sveden satanem, propadl hříchu, jsou všichni lidé tímto jeho hříchem zatíženi jako hříchem dědičným. Nejsou proto už svobodní, musejí podle své přirozenosti hřešit a propadnout smrti - která je podle Pavla odměnou za hříchy.
- člověk je předurčen, nevytváří svůj osud, je už určeno, je-li synem dobra nebo temna

→ vedl spor s Pelagiem, nařčen z fatalismu
→ navázali na něho protestanti: Martin Luther, Johann Kalvín"

Práce je psaná částečně v odrážkách. Obsahuje 2 malé tabulky.