1.	Jiří Přibáň

2.	Je právní stát morální?

3.	Autority morální a politické

4.	Řád ve společnosti

5.	Ochrana minorit

6.	Princip tolerance

7.

Ústava

8.	Zastupitelská demokracie

9.	Právo a spravedlnost

" Jiří Přibáň se narodil v roce 1967. Je profesorem právní filosofie a sociologie na Karlově univerzitě, nyní však dlouhodobě působí na Cardiff Law School University of Wales. Jeho dílo Hranice práva a tolerance bylo vydáno roku 1997.
Ve své eseji se budu věnovat kapitole „Je právní stát morální? (O toleranci, právu a spravedlnosti)“. Nyní se společnost nachází v postmoderní situaci, a přestože se předpokládalo, že hranice zcela nebo alespoň z velké části zaniknou, tak závěr může být překvapivý, neboť se ukazuje, že každá společnost si žádá určité hranice, ve kterých se pohybuje, ať už jsou to hranice pevně dané anebo ty, které jsou nezřetelné. Liberalismus značně ovlivňuje myšlení již po více než čtyři století, což neznamená, že by neexistoval dříve, jen je v posledních stoletích „zřetelnější“. Pokaždé je ale samozřejmě vykládán jinak. Konzervativci ho konzervují, radikálové radikalizují, ale co s ním provádí postmoderní společnost? Jak ta si vykládá zásady liberalismu? Moderní liberalismus je značně politický. Politiku kritizuje, respektive kritizuje politickou autoritu, přesto ji neobchází, ale naopak snaží se udat lepší směr. Samozřejmě je zde důležitá i morálka. Každý člověk touží po úspěchu a po bohatství, stejně jako po moci. Proto je potřeba, aby člověk měl určité morální hodnoty. Otázkou zůstává, jaké mají morální hodnoty být? Morálka je totiž pro každého individuální záležitostí. Zároveň je člověk ze všech stran ovlivňován, zpočátku svojí rodinou, poté školou a i širší společností a mnohdy bývá určitě těžké nepříčit se své vlastní morálce.
Autority morální a politické. Jak jsem již uvedla výše, morálka je ryze osobní záležitost a zdá se, že je na politickém životě nezávislá. Ovšem politik je ovlivňován sám sebou, prostřednictvím svých postojů, zásad a tedy i morálky, a díky své moci, kterou v politice získá a kterou disponuje, je schopen ovlivňovat i širokou veřejnost. Politici by ale neměli svou moc zneužívat k tomu, aby ideologicky ovlivňovali společnost. Skutečně se to tak děje? Skutečně nikoho z nás politici neovlivňují? I Hitler a Stalin byli politici a jejich ideologii nacismu, respektive komunismu, uvěřily desítky milionů lidí. To je, jak tvrdí Přibáň, autonomní morálka politiky, která je ovlivňována lidem a jeho svrchovaností, politickým národem nebo veřejným blahem. Nutné ovšem je, aby za každé situace existoval právní stát, neboť jeho nefunkčnost by mohla mít fatální následky.
Právo do společnosti vnáší tolik potřebný řád. Tento řád je nadřazený, svrchovaný. Utváří tak určitou jistotu a předvídatelnost, kterými se právní řád vyznačuje. Přesto je nutné v dnešní době hledat změny, které přinesl postmoderní princip do právního státu. Neboť i principy se vyvíjí a v dnešní době již není nejdůležitějším principem svrchovanost státu, přestože tak judikoval Ústavní soud v ČR č. 14/1994 Sb., když uvedl, že principy svrchovanosti lidu a většinové vůle jsou nadřazeny formální legalitě. Může ovšem skutečně stát vůle většiny nad zákony? Nebude potom docházat k zneužívání zákonů vládnoucí většiny? A kdo v tomto případě bude chránit minority? Ústavy, jako základní kodifikace práva, v sobě nesou základní principy, kterými se daná společnost řídí, a stávají se součástí pozitivního právního systému. Ústavy jsou důležité i tím, že jsou vlastně prvotním a základním stavebním kamenem daného systému. Principy, které jsou v nich zakotveny, se poté prolínají veškerým právním řádem. Princip svrchovanosti práva se tak stává jedním z nejdůležitějších principů právního státu.
Jedním ze základních znaků právního státu je i to, že se aktivně zasazuje o ochranu minorit, protože i ony mají nárok na jinakost a zároveň i na to, aby byly respektovány. Proto zde musí být přítomna úcta a tolerance, protože nemůžeme ignorovat druhé. Demokracie totiž nemůže být vnímána pouze jako vláda početnější skupiny obyvatelstva."

Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická, Katedra mezinárodního práva.