1.	Antická filozofie

1.1.	Thalés z Milétu

1.2.	Anaximandros z Milétu

1.3.	Anaximenés

1.4.	Hérakleitos z Efesu

1.4.1.

Logos

2.	Elejská škola (Itálie)

2.1.	Xenofanés z Kolofónu

2.2.	Parmenidés z Eleje

2.2.1.

Gnoseologie

2.2.2.

Ontologie

2.3.	Melissos ze Samu

2.4.	Zenón z Eleje

2.4.1.

Dichotomie

2.4.2.

Achilles a želva

2.4.3.

Letící šíp

3.	Řečtí atomisté

3.1.

Leukippos

3.2.	Démokritos z Abdér

3.3.	Anaxagorás z Klazomen

3.4.	Pythagoras ze Samu

3.5.	Empedoklés

3.6.	Prótagorás z Abdér

3.7.	Gorgiás z Leontín

3.8.	Sokrates (5. století př. n. l.)

3.8.1.

Svědomí

3.8.2.

Sokratovská metoda

3.8.3.

Apologie

"Anaximandros z Mílétu – žák Thálea, nejvýznamnější představitel, nakreslil první zeměpisnou mapu, sestrojil nebeský glóbus, zavedl v Řecku sluneční hodiny
- pralátkou je apeiron = neomezené, neurčité, nekonečné = abstraktní pojem
- tvrdil, že lidé se vyvinuli z tvorů žijících původně ve vodě (Darwin starověku)
- věci a celý svět vznikají jen dočasně >> snaha o omezení aperoinu = provinění, musí následovat trest a zánik, rozplynutí všeho
- z čeho věci vzniknou, v to, z toho dostanou zániku, platí si totiž trest
- individualita je provinění se proti řádu (vliv staré Indie)

Anaximenés - arché je vzduch – totožný s duší, s větrem >> ovládnutí všeho
- zřeďováním vzduchu vznikl oheň (takto vzniky i slunce, měsíc a hvězdy, kteří jako zředěný vzduch vystoupily nahoru), zhušťováním vznikla voda
- oteplování či ochlazování jsou principem dění, protikladem vlhko a horko, jejími diferencemi vzduchu vzniká život
- vzduch je živoucí (musíme jej dýchat, abychom žili)

Hérakleitos z Efesu - kvůli osamělému životu, který vedl, a zejména pro nejasný smysl jeho zachovaných filosofických zlomků a opovržlivé poznámky o lidech, je již od starověku nazýván „Plačící filosof“ či „Temný“ (jeho spisy zachovány ve zlomcích, proto někdy nevíme, vykládáme-li jeho filosofii správně)
- základem všeho je oheň, všechno vzniká z ohně = kosmický proces, ale nedefinuje ji jako pralátku

°LOGOS – rozum, božský princip, nejvyšší a nejrozumnější síla, jíž se svět řídí, udává směr pohybu
>> člověk nemá svobodu, vše se děje nuceně

- zakladatel dialektiky – vývoj se ve skutečnosti děje bojem protikladů sil
„Vše plyne, vše je v pohybu.“ „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ „V boji vše vzniká, boj všemu vládne a vše v něm zaniká.“
- protikladné se však shoduje, vzájemně se doplňují, z neshodných věcí vyvstává harmonie, vše vzniká sporem, podstatou skutečnosti je však dojít ke smíru a harmonii

- cílem života je sebepoznání, poznání
- existence 2 nutností (možností, kdy 1 z nich musí nastat)
a) být nevědomý – chápu skutečnost ujmu
b) budit souhlas a tak přijmout poznání – co poznám, ale chci

- ovlivnil další osobnosti: Platóna (existuje vševědoucí skutečnost, svět idejí), Aristotela (vše se děje pohybem) nebo Hegela (dialektická metoda)

2) ELEJSKÁ ŠKOLA (ITÁLIE)
- 6. a 5. století př. n. l., skupina myslitelů opovrhujících teorií poznáním (Hérakleitem), staví do protikladu rozum, logické myšlení a smysly, smyslové poznání, ocenění rozumu"

Práce je psaná formou odrážek. Klíčové pojmy jsou tučně a barevně zvýrazněny či podtrženy. Obsahuje chyby ve jménech