1.	Životní cyklus

1.1.

Předmět

2.	Činitelé duševního vývoje

2.1.	Biologičtí

2.2.	Činitelé vnějšího prostředí

2.3.

Výchova

2.4.	Vlastní aktivita člověka

2.5.	Kritéria pro dělení vývojových období

3.	Vývojové fáze ontogeneze a jejich charakteristika

3.1.	Prenatální období

3.1.1.

Porod

3.2.	Postnatální období

3.2.1.

Dětství

3.2.1.1.

Novorozenecké období

3.2.1.2.

Kojenecké období

3.2.1.3.

Batolivé období

3.2.1.4.

Předškolní věk

3.2.1.5.

Mladší školní věk

3.2.1.6.

Střední školní věk

3.2.2.

Dospělost

3.2.2.1.

Mladá

3.2.2.2.

Střední

3.2.2.3.

Starší (pozdní)

3.2.3.

Stáří

3.2.3.1.

Rané stáří

4.	Maslowova hierarchie potřeb

5.	Ontogeneze

5.1.	Erik Erikson

5.2.	Kvalita života

5.3.	Modely a měření kvality života

"A) ČINITELÉ DUŠEVNÍHO VÝVOJE:
1. Biologičtí činitelé: představují vnitřní předpoklady pro vývoj psychiky, patří sem:
a) Vrozené vlohy – určují rychlost a úroveň rozvoje obecných i speciálních schopností
b) Nervová soustava – její struktura, zejména její typologické zvláštnosti (síla, vyrovnanost, pohyblivost procesů vzruchu a útlumu), stavba a činnost analyzátorů
c) Biologický růst a zrání organismu – nejenom růst, ale i zvětšování tělesných proporcí (výšky, váhy, délky končetin apod.), na růst organismu však závisí i některé psychické funkce, stavy a vlastnosti jedince,
d) Činnost žláz s vnitřní sekrecí – některé z nich (např. pohlavní žlázy) vyvolávají podstatné změny v tělesném i duševním vývoji
e) Biologické potřeby a pudy – jejich uspokojení resp. neuspokojení ovlivňuje psychický vývoj člověka

2. Činitelé vnějšího prostředí:
a) V širším vymezení: souhrn přírodních, ekonomických, materiálních a kulturně společenských činitelů
b) V užším chápání: bezprostřední životní prostředí, v němž člověk žije a vyvíjí se
• pro utváření lidské psychiky má největší význam prostředí sociální (lidé, mezilidské vztahy, výtvory kultury a civilizace, hromadné sdělovací prostředky) apod.
• zvláštní vliv má rodina – dítě tady získává první zkušenosti a zážitky a navazuje první sociální kontakty, velkou úlohu zde hraje vazba a dostatek kontaktů matky s dítětem, také používané výchovné metody v rodině, jednota výchovných vlivů, jednotný postoj rodičů ke všem dětem. Úroveň a správnost rodinné výchovy ovlivňuje budoucí vztah člověka k práci, k lidem, jeho názory, postoje, životní styl.

3. Výchova
• je součástí vnějších činitelů společenského prostředí
• má nejpodstatnější úlohu při utváření psychiky člověka
• výchova = zaměření působností na jedince, jehož cílem je vytváření vědomostí, dovedností, návyků, vlastností osobnosti a životních zkušeností, kterými se jedinec připravuje na začlenění do společnosti
• výchova probíhá různými výchovnými prostředky a je v různé míře organizována (nejvíce je organizována ve výchovně vzdělávacích zařízeních – jesle, školka, různé druhy škol..)
• význam školy = zprostředkovává minulou i současnou zkušenost lidstva a kromě toho člověka odborně připravuje na vykonávání budoucího povolání

4. Vlastní aktivita člověka
• hraje významnou úlohu v psychickém vývoji jedince
• člověk se činností projevuje, v ní se rozvíjí, činností působí na jiného člověka
• pouze v průběhu vlastní činnosti se rozvíjí u jedince poznávací procesy, city, volní vlastnosti a osobnostní vlastnosti (schopnosti, zájmy apod.)
• prostřednictvím činnosti jedinec rozvíjí své vlohy, získává životní zkušenosti, mění a upravuje životní prostředí, přírodní prostředí, aktivně zasahuje do mezilidských vztahů
• projevy lidské aktivity závisí na věku, životních zkušenostech, individuálních zvláštnostech a na zaměření osobnosti
• člověk jako aktivní bytost mění své prostředí, ale od určitého věku je schopen vědomě měnit také svou osobnost (pomocí sebevýchovy, sebevzdělávání)"

Práce je psaná formou odrážek. Obsahuje několik tabulek a schéma, rozsah čistého textu je cca 15,5 stran.