1.

Úvod

2.

Cíl práce

3.	Charakteristika centrální nervové soustavy (CNS)

3.1.	Hřbetní mícha – medulla spinalis

3.2.	Mozek – encephalon

3.2.1.

Přední mozek – prosencephalon

3.2.2.

Koncový mozek – telencefalon, cerebrum

3.2.3.

Mezimozek – diencepfalon

3.2.4.

Střední mozek – mesencephalon

3.2.5.

Zadní mozek – rhombencephalon

3.2.6.

Varolův most – pons Varoli

3.2.7.

Prodloužená mícha – medulla oblongata

3.2.8.

Mozeček - cerebellum

4.	Rorzdělení kraniocerebrálních poranění podle Brichtové

4.1.	Podle časové posloupnosti

4.2.	Podle prostorové charakteristiky

4.3.	Podle komunikace se zevním prostředím

4.4.	Podle hlediska tíže poranění

5.	Charakteristika jednotlivých KCP

5.1.	Zlomeniny lebky

5.1.1.

Prostá zlomenina – prasklina (fisura)

5.1.2.

Rostoucí fraktura kalvy – growing fractrue

5.1.3.

Vpáčená zlomenina - ipresivní fraktura

5.1.4.

Zlomenina frontálního sinu

5.1.5.

Zlomeniny báze

5.1.6.

Fraktura typu pingpongového míčku – ping pong fracture

5.2.	Otřes mozku (commotio cerebri)

5.3.	Zhmoždění mozku (kontuze)

5.4.	Difuzní axonální poranění

5.5.	Extrakraniální krvácení

5.5.1.

Krvácení do tkání skalpu – kefalhematom

5.6.	Intrakraniální krvácení

5.6.1.

Epidurální hematom

5.6.2.

Subdurální hematom

5.6.3.

Subdurální efúze

5.6.4.

Traumatické subarachnoidální krvácení

5.6.5.

Traumatický intracerebrální hematom a hematocefalus

5.7.	Traumatický edém mozku

5.8.	Traumatické postižení hlavových nervů

5.9.	Poranění mozkových tepen a žil

5.10.

Penetrující poranění

5.10.1.

Střelná poranění

5.10.2.

Bodná poranění

5.10.3.

Sečná poranění

6.	Specifika KCP dětského věku

6.1.	Syndrom týraného dítěte – battered child

6.2.	„Třesené dítě“ – shaken baby

6.3.	Perinatální kraniocerebrální poranění

7.	Přednemoční péče

8.	Vyšetření dětských pacientů s KCP

8.1.	Klinické vyšetření

8.2.	Neurologické vyšetření dle Ševčíka

8.3.	Pomocná vyšetření

8.3.1.

Laboratorní vyšetření

8.3.2.

RTG lebky

8.3.3.

Počítačová tomografie (CT)

8.3.4.

Magnetická rezonance (MR)

8.3.5.

Mozková angiografie (AG)

8.3.6.

Sonografie mozku

9.	Cíle průzkumného šetření

10.	Metodika průzkumného šetření

11.	Analýza získaných dat

12.

Závěr

13.	Seznam použité literatury

"4 ROZDĚLENÍ KRANIOCEREBRÁLNÍCH PORANĚNÍ PODLE BRICHTOVÉ
4.1. Podle časové posloupnosti
Kraniocerebrální poranění je možno dělit podle časové posloupnosti:
1. Primární poranění vznikající během úrazu
2. Sekundární poranění, způsobené z příčiny
- intrakraniální (např. edém mozku, vazospazmus).
- systémové (např. hypoxie, hypotenze, metabolická dysbalance).

4.2. Podle prostorové charakteristiky
Podle prostorové charakteristiky se rozlišují kraniocerebrální poranění:
1. Fokální (např. kontuze mozku, traumatický hematom).
2. Difúzní (např. difúzní axonální poranění).

4.3. Podle komunikace se zevním prostředím
Z hlediska komunikace se zevním prostředím dělíme KCP:
1. Otevřená
- Nepenetrující (bez porušení tvrdé pleny mozkově).
- Penetrující (porušená tvrdá plena mozková).
- Skrytě penetrující (patologická komunikace s vnějším prostředími bazi lební).
2. Zavřená (tupá, krytá)

4.4. Podle hlediska tíže poranění
Z hlediska tíže poranění hodnocené podle GCS po úrazu rozlišujeme KCP:
1. Lehká – GCS 15-13
2. Středně těžká – GCS 12-9
3. Těžká – GCS

5 CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH KCP
„Kraniocerebrální traumata můžeme rozdělit na krytá a otevřená. Dalším hlediskem pro dělení může být stav tvrdé pleny – poranění nepenetrující, penetrující a poranění skrytě penetrující. Z hlediska patofyziologie se poranění mozku rozdělují na primární a sekundární. Primární poranění mozku vzniká v okamžiku úrazu, nelze jej ovlivnit terapeuticky. Léčba spočívá v prevenci. Patří sem poranění difuzní (komoce, defuzní axonální poranění) a ložisková (kontuze, lacerace). Jako sekundární poranění mozku se označují patologické procesy na principu mozkové ischemie, vzniklé na podkladě zvýšeného nitrolebečního tlaku, mozkového edému nebo při transtentoriální herniaci.“

5.1. Zlomeniny lebky
Podle lokalizace lze zlomeniny rozdělit na zlomeniny kalvy a báze. Podle charakteru poškození měkkých pokrývek lebky je pak dělíme na zlomeniny otevřené a zavřené. Podle charakteru úrazového děje, velikosti účinkující síly a zejména místa a velikosti plochy působení dochází k prostým prasklinám, kominutivním frakturám nebo vpáčeným zlomeninám.

5.1.1. Prostá zlomenina – prasklina (fisura)
Je nejjednodušším typem zlomeniny kalvy, při kterém dochází k přerušení celistvosti kosti. Pokud není provázena neurologickými příznaky, projeví se pouze lokální bolestivostí a zduřením měkkých pokrývek lebky nad prasklinou. Na rentgenu se projeví jako tenká tmavá linie nepravidelných okrajů běžící napříč kostí. Samotnou fisuru není třeba ošetřovat. Může však dojít k rozvoji epidurálního hematomu při krvácení z poškozených meningeálních cév."

Práce obsahuje množství grafů a tabulek, rozsah čistého textu je cca 21 stran.