1.	Tendence ve vývoji systému mezinárodních vztahů 1648 – 1991

1.1.	Vestfálský mír – 1648 – Münster a Osnabrück

1.2.	Vestfálský systém - vznik moderní diplomacie

1.3.	Vídeňský kongres

1.4.	Svatá aliance

1.5.	Koncert velmocí

1.6.	Krymská válka

1.7.	Trojspolek

1.8.

Dohoda

1.9.	1. světová válka

1.10.

Globální Vestfálský systém – krátké 20. století

2.	Evropský systém po skončení třicetileté války do první poloviny 18. století

2.1.	Obecné charakteristiky systému

2.2.	Hlavní oblasti střetávání v první polovině 18. století

2.3.	Konflikt na severu Evropy

2.4.	Rusko-polské soupeření

2.5.	Rakousko-osmanské soupeření

2.6.	Francouzské úsilí o hegemonii

2.7.	Válka o španělské dědictví

2.8.	Britská zahraniční politika

2.9.	Války o rakouské dědictví a jejich důsledky

2.10.

Sedmiletá válka a změna aliancí

3.	Francie ve velmocenské politice Evropy 17. - 19. století

3.1.	Kardinál Richelieu a politika raison d´etat

3.2.	Geopolitická situace Francie

3.3.	Role Francie v 30leté válce

3.4.	Důsledky Vestfálského míru pro Francii

3.5.	Francie po 30leté válce

3.6.	Francie v 2. polovině 17. Století

3.7.	Francie za Ludvíka XIV.

3.8.	Změny pozice Francie na přelomu 17. a 18. Století

3.9.	Francie v 18. století – válka o španělské dědictví

3.10.

Francie v 18. Století

3.11.

Francie na konci 18. Století

3.12.

Francie za revoluce

3.13.

Francie za Napoleona I.

3.14.

Konec Napoleona

4.	Rusko jako aktér mezinárodních vztahů v 18., 19. a na poč. 20. století

4.1.	Specifika Ruska jako aktéra MV

4.2.	Expanze ruského státu po vítězství Moskevského knížectví

4.3.	Vzestup Ruska

4.4.	Změny evropské rovnováhy na přelomu 17. a 18. stol.

4.5.	Rusko v evropském systému 17. stol.a poč.18.stol.

4.6.	Rusko-švédské střety

4.7.	Rusko Petra Velikého a jeho nástupci

4.8.	Rusko Kateřiny II.

4.9.	Rusko jako velmoc za napoleonských válek a po jejich skončení

4.10.

Rusko a Evropa mezi Vídeňským kongresem a Krymskou válkou

4.11.

Rusko 2. pol.19. stol.

4.12.

Evropa po r. 1870

4.13.

Cesta k Trojdohodě a Trojspolku

4.14.

Cesta k 1. světové válce

4.15.

Počátky sovětské zahraniční politiky

5.	Vídeňský kongres a diplomacie 19. Století

5.1.	Diplomacie 19. Století

5.2.	Vídeňský kongres

5.3.	Nové normy mezinárodního práva

5.4.	Svatá aliance

5.5.	Problémy ponapoleonské Evropy

5.6.	„Revoluční rok“ 1848

5.7.	Evropa 1848-1849

5.8.	Obměna klíčových osobností evropské diplomacie

5.9.	Krymská válka - konec stability „koncertu velmocí“

5.10.

Britská diplomacie po r. 1850

5.11.

Evropa po krymské válce - konec rovnováhy

5.12.

Sjednocení Itálie

5.13.

Velmoci po krymské válce

6.	Utváření Trojspolku a Trojdohody aneb cesta k první světové válce

6.1.	Poměry v klíčových momentech

6.2.	Zdroje moci

6.3.	Upadající státy a nové mocnosti

6.4.	Eroze koncertu velmocí

6.5.	Mimoevropský vývoj

6.6.	Utváření Trojspolku a Dohody

6.7.	Geopolitická situace

6.8.	Vliv prusko-rakouské a italsko-rakouské války

6.9.	Schůzka tří císařů

6.10.

Vojenská konvence a Spolek tří císařů

6.11.

Východní otázka

6.12.

Vstup Ruska do konfliktu

6.13.

Stanoviska mocností k řešení východní otázky

6.14.

Rusko - turecká válka

6.15.

Mír v San Stefanu

6.16.

Berlínský kongres 1878

6.17.

Rakousko - německá aliance

6.18.

Obnovení Spolku tří císařů 1881

6.19.

Vznik Trojspolku

6.20.

Německo-ruská roztržka

6.21.

Nástup Viléma II v Německu

6.22.

Vojenské sblížení Francie a Ruska

6.23.

Vznik Trojdohody a záruky

6.24.

Krize v předvečer první světové války

6.25.

Balkánské války

6.26.

Japonsko - dodatek?

7.	První světová válka 1914 – 1918

7.1.	Nárůst státní moci

7.2.	Zbrojení a cíle velmocí

7.3.	Situace v Evropě

7.4.	Operace na východě

7.5.

Kolonie

7.6.

Turecko

7.7.	Konec německých plánů - důvod prohry

7.8.	Neevropské mocnosti

7.9.	První světová válka

7.9.1.

Válečné cíle mocností

7.9.2.

Jak válku ukončit?

7.9.3.

Únorová revoluce v Rusku

7.9.4.

Bolševický převrat (VŘSR) v Rusku

7.9.5.

Vstup USA

7.9.6.

Politika Francie a VB

7.9.7.

Cesta k příměří

7.9.8.

Důsledky první světové války

7.9.9.

Ztráty a válečné škody

7.9.10.

Přesuny ve světové ekonomice

7.9.11.

Posílení USA

8.	Mezinárodní politika mezi světovými válkami

8.1.	Pařížská jednání

8.2.	Versailleská mírová smlouva

8.3.	Mír se spojenci Německa

8.4.	Washingtonská mírová konference

8.5.	Evropská politika ve 20. letech

9.	Druhá světová válka

9.1.	Diplomacie v předvečer války

9.2.	Pakt Molotov-Ribbentrop

9.3.	Napadení Polska

9.4.	Sovětsko-německá spolupráce

9.5.	SSSR na východě

9.6.	Druhá světová válka

9.6.1.

Konec podivné války

9.6.2.

Pád Francie

9.6.3.

Velká Británie

9.6.4.

Tažení na Balkáně

9.6.5.

SSSR mění stranu

9.6.6.

Poměr sil na východní frontě

9.6.7.

Angloamerické spojenectví

9.6.8.

Obtížné spojenectví VB, USA a SSSR

9.6.9.

Boje na východní frontě

9.6.10.

Vyřazení Itálie a vylodění v Normandii

9.6.11.

Teheránská konference

9.6.12.

Jaltská konference

9.6.13.

Postupimská konference

9.6.14.

Důsledky druhé světové války

10.	Studená válka a formování sovětského bloku

10.1.

Politické předpoklady

10.2.

Sovětská politika

10.3.

Německo

10.4.

Írán

10.5.

Počátky konfliktu v Indočíně

10.6.

Trumanova doktrína - Kennanův telegram

10.7.

Dálný východ

10.8.

Uvolňování napětí

10.9.

Obnovení suverenity SRN

10.10.

2. Berlínská krize

10.11.

Kubánská krize

11.	Studená válka II – od détentu k rozpadu socialistického bloku

11.1.

Pád Chruščova

11.2.

Válka ve Vietnamu

11.3.

Americko-čínské sblížení

11.4.

Uvolňování napětí mezi velmocemi - sovětské cíle

11.5.

Uvolňování napětí mezi velmocemi v 70. Letech

11.6.

Helsinská konference 1975

11.7.

Nástup SDP - Nová východní politika

11.8.

Uvolňování napětí mezi mocnostmi v 70. letech – SRN

11.9.

Eskalace krize a uvolnění na Blízkém východě

11.10.

Problematika zbrojení a odzbrojení

11.11.

Interpretace konce Studené války

12.	Détente a konec studené války - Vztahy USA-SSSR po 2.SV

12.1.

Éra détente

12.2.

2. pol. 70.let a konec détente

12.3.

Carterova administrativa

12.4.

Nástup Ronalda Reagana

12.5.

SSSR v 80.letech

12.6.

„Nová studená válka“

12.7.

Změny s nástupem Gorbačova

12.8.

Jednání USA-SSSR v 80.l.

12.9.

Konec studené války ve třetím světě

12.10.

Nové výzvy světa po studené válce

12.11.

Rozpad SSSR

13.	Mezinárodní vztahy po třicetileté válce

13.1.

Snahy Francie o hegemonii

13.1.1.

Vestfálský mír

13.1.2.

Kardinál Mazarin (regent, vládl za Ludvíka XIV.)

13.1.3.

Ludvík XIV. (1661-1715)

13.1.4.

První konflikty

13.1.5.

Politika reunií (poč. 80. let 17. stol.)

13.1.6.

Konec 80. let 17. stol.

13.1.7.

„Devítiletá válka“ (1689)

13.2.

Zápasy o španělské a rakouské dědictví, vzestup Pruska

13.2.1.

Problém španělského nástupnictví

13.2.2.

Válka o španělské dědictví (1700-1714)

13.2.3.

Mírová jednání (1713-1714)

13.2.4.

Vzestup Pruska

13.2.5.

Friedrich III. (1688-1713)

13.2.6.

Friedrich Vilém I. (1713-1740)

13.2.7.

Války o rakouské dědictví (1740-1763)

13.2.7.1.

1714 - 1740

13.2.7.2.

Karel VI. (1711-1740)

13.2.7.3.

Boje 1740-1763

"Svatá aliance
- Roku 1815 dochází ke vzniku spojenectví mezi ruským carem Alexandrem I., pruským králem Fridrichem Vilémem III. a rakouským císařem Františkem I. - tuto svou společnou politiku usilující o udržení stávajícího pořádku ratifikovali ve smlouvě o Svaté alianci v Paříži dne 26. září 1815. K alianci postupně přistoupili všichni evropští křesťanští vládci kromě krále Jiřího V. (král Spojeného království) a papeže.
- Svaté aliance - metternichovský systém – vliv kancléře Metternicha - jeho politiku můžeme charakterizovat jako snahu o udržení statutu quo. Metternich chápal stát jako nadřazený národům a úlohou panovníka bylo sjednotit různorodost národů, ze kterých se stát skládal. Proto potíral všechna národní hnutí a liberální hnutí.
- Jako strážce nového evropského pořádku uskutečnil kníže Metternich se svolením a s pomocí ostatních panovníků trestné výpravy za účelem rychlého pokoření revoluce na Apeninském poloostrově a ve Španělsku
- Metternich, který inicioval i následné kongresy koalice v Cáchách (1818), Opavě (1820), Lublani (1821) a Veroně (1822), které měly formulovat jejich společné stanovisko k hlavním mezinárodním politickým problémům, zde se také projevily velmocenské rozpory mezi jednotlivými členy aliance, zejména VB a Ruskem.
- Roku 1822 se začala rozkládat - neúspěch Svaté aliance vůči národním povstáním v Latinské Americe a otevřený britský odpor vedly postupně k rozpadu spojenectví - Svatá aliance zanikla v průběhu krymské války (1853 - 1856)

Koncert velmocí
- VB neparticipovala na Svaté alianci, ale byla součástí koncertu velmocí
- systém koncertu velmocí dominoval mezinárodní politice mezi lety 1815 – 1914
- jeho základním principem bylo vyvažování zájmů jednotlivých mocností a hledání obecně přijatelného kompromisu mezi velmocemi a společné řešení sporných otázek
- jednalo se o systém multipolární, ve kterém žádná z mocností (Velká Británie, Francie, Rusko, Prusko/Německo, Rakousko/Rakousko-Uhersko, Itálie a od konce 19. století Japonsko a USA) nebyla zcela jednoznačným hegemonem, jehož síla by byla řádově větší než síla ostatních mocností.
- systém koncertu velmocí vydržel s přestávkami až do 1. světové války, přičemž jeho rozklad začal v důsledku krymské války (1853-1856) a v poslední třetině století akceleroval
- Francie vstoupila do koncertu velmocí 1818

Krymská válka
- Východní Evropa a Balkán žily ve 2. pol. 19. stol. aktivně ve znamení proměňující se východní otázky (otázky dalšího vývoje Osmanské říše)
- Mocenské zájmy Rakouska, Ruska, VB a Francie v oblasti.
- Odboj místních národů proti turecké nadvládě - Turecko před rokem 1914 vlastnilo velkou část Balkánského poloostrova a sahalo skoro až k Rakousku.
- Odboj: Srbsko (také Černá Hora, která udržovala velmi blízké kontakty s Benátkami z finančních důvodů),
- Turecko - neústupné. Panovník Muhamád, který v r. 1809 vystřídal Semila III. a vládl do r. 1839 se sice pokusil vnitřní poměry v Turecku uvolnit.
- Snaha o udržení velmocenské hegemonie na Balkáně.
- Hlavním soupeřem Turecka je Rusko.
- Rusové v létě zahájili 1853 Krymskou válku (trvala až do r. 1856) - zabrali Valašsko a Moldavsko a tyto dvě území si přisvojili, 30. 11. 1853 admirál Nachimov zvítězil v námořní bitvě u Sinopole.
- Rozpor s principem Svaté aliance – sultán byl legitimním panovníkem národů na Balkáně.
- Od podzimu 1854 se válka rozšiřuje a dostává podobu boje o Krym (proto Krymská válka).
- Zapojují se do ní další světové velmoci – Francie a VB – rána pro „koncert velmocí“.
- Krymská válka je ukončena na jaře 1856 Pařížským mírem, který pro Rusko nebyl příliš výhodný - Rusko nezískalo na Balkáně větší území. Obě důležité úžiny – Bospor a Dardanely zůstaly neutrální.

- Také v Rusku – posun, válka ukázala ruskou zaostalost
- 1861 bylo v Rusku zrušeno nevolnictví Alexandrem II (1855-1881) -- Rusko se začalo modernizovat, otevřel se prostor pro zakládání průmyslové výroby a později i zahájení liberalizace společnosti.
- Proces osvobozování národů Ruska zakončily reakční síly říjnovým převratem (revolucí) roku 1917.
- V první třetině 19. století vznikají také první mezinárodní organizace (hlavně ve vztahu k říční plavbě) a dále ke komunikacím (Mezinárodní poštovní unie a Mezinárodní telegrafická unie)"

Práce je psaná v odrážkách. Klíčové pojmy jsou tučně zvýrazněny.