1.	Pojem a předmět občanského práva

2.	Zásady občanského práva

3.	Občanskoprávní skutečnosti

3.1.	Kauza, titul, modus

3.2.	Pojem právních skutečností

3.3.	Právní úkony

3.4.	Druhy právních úkonů

3.5.	Smlouva a její vznik

3.6.	Náležitosti právních úkonů

3.7.	Obsah právních úkonů

3.8.	Výklad právních úkonů

3.9.	Právní následky vadných právních úkonů

3.10.

Protiprávní úkony

3.11.

Protiprávní stavy

3.12.

Jiné právní skutečnosti

3.13.

Komplexní právní skutečnosti

3.14.

Právní domněnky a fikce

4.	Občanskoprávní vztahy

4.1.	Pojem občanskoprávních vztahů

4.2.

Druhy

4.3.

Vznik

4.4.

Složky

5.	Subjektivní občanská práva a jejich ochrana

5.1.	Subjektivní práva

5.2.	Třídění subjektivních práv

5.3.	Výkon subjektivních práv a povinností

5.4.	Ochrana subjektivních práv

5.5.	Předmět subjektivních práv a povinností

6.	Subjekty občanskoprávních vztahů

6.1.	Právní způsobilost

6.2.	Osoby fyzické

6.3.	Příbuzenství, osoby blízké a domácnost

6.4.	Osoby právnické

7.	Ochrana osobnosti

7.1.	Právní úprava ochrany osobnosti fyzické osoby

7.2.	Ochrana nároků na ochranu osobnostních práv

7.3.	Prostředky ochrany osobnostních práv

7.4.	Omezení všeobecných osobnostních práv

7.5.	Ochrana poskytovaná právnickým osobám

8.	Zastoupení

8.1.	Zastoupení přímé a nepřímé

8.2.	Obecná ustanovení o zastoupení

8.3.	Zákonné zastoupení

8.4.	Smluvní zastoupení

9.	Promlčení a prekluze

10.	Věcná práva

10.1.

Pojem věcných práv

10.2.

Třídění věcných práv

11.	Vlastnické právo

11.1.

Právo nabývat vlastnictví

11.2.

Výkon vlastnického práva

11.3.

Obsah vlastnického práva

11.4.

Vlastnické žaloby

11.5.

Držba

11.6.

Detence

11.7.

Vlastnické právo státu

11.8.

Katastr nemovitostí

12.	Nabývání vlastnického práva

12.1.

Nabývání vlastnictví obecně

12.2.

Jednotlivé důvody nabytí

12.3.

Zánik vlastnického práva

13.	Podílové spoluvlastnictví a společné jmění manželů

13.1.

Obecně ke spoluvlastnictví

13.2.

Podílové spoluvlastnictví

13.3.

Společné jmění manželů

14.	Věcná práva k věcem cizím

14.1.

Zástavní právo

14.2.

Věcná břemena

14.3.

Právo zadržovací

15.	Závazkové právo

15.1.

Pojem závazkového práva

15.2.

Funkce

15.3.

Systematika

15.4.

Třídění

16.	Závazkové právo smluvní a deliktní

16.1.

Smluvní závazkové právo

16.2.

Hlavní zásady smluvního závazkového práva

16.3.

Závazkové právo deliktní

17.	Závazkový právní vztah

17.1.

Pojem závazkového právního vztahu

17.2.

Vznik závazkových právních vztahů

17.3.

Subjekty závazkových právních vztahů

17.4.

Předmět závazkových právních vztahů

17.5.

Obsah závazkových právních vztahů

17.6.

Druhy závazkových právních vztahů

17.7.

Odpovědnost za vady

18.	Změna závazků

18.1.

Obecný výklad

18.2.

Změna v subjektech

18.3.

Změna v obsahu

19.	Zajištění závazků

20.	Zánik závazků

21.	Smlouvy (včetně pojmových znaků jednotlivých smluvních typů)

21.1.

Smlouvy obecně

21.2.

Kupní smlouva

21.3.

Darovací smlouva

21.4.

Smlouva o dílo

21.5.

Smlouva o půjčce

21.6.

Smlouva o výpůjčce

21.7.

Nájemní smlouva

21.8.

Příkazní smlouva

21.9.

Smlouva o úschově

21.10.

Smlouva o ubytování

21.11.

Zprostředkovatelská smlouva

21.12.

Další smlouvy

22.	Odpovědnost za škodu

22.1.

Platná právní úprava

22.2.

Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu

22.3.

Subjekty odpovědnosti za škodu

22.4.

Rozsah a způsob náhrady škody

22.5.

Obecná odpovědnost

22.6.

Případy zvláštní odpovědnosti

23.	Bezdůvodné obohacení

23.1.

Obecně k bezdůvodnému obohacení

23.2.

Skutkové podstaty bezdůvodného obohacení

24.	Dědické právo

24.1.

Obecně o dědickém právu

24.2.

Předpoklady dědické posloupnosti

24.3.

Dědění ze závěti

24.4.

Dědění ze zákona

24.5.

Nabytí dědictví

24.6.

Ochrana oprávněného dědice

25.	Manželství

25.1.

Pojem manželství

25.2.

Právní následky vad sňatku a manželství

25.3.

Práva a povinnosti manželů

25.4.

Zánik manželství

26.	Rodičovská zodpovědnost

26.1.

Určení rodičovství

26.2.

Práva a povinnosti rodičů a dětí

26.3.

Intervence státního orgánu do výkonu práv rodičů a dítěte

26.4.

Určení jména příjmení dítěte

27.	Náhradní rodičovská péče

27.1.

Náhradní péče obecně

27.2.

Osvojení

27.3.

Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby

27.4.

Pěstounská péče

27.5.

Ústavní výchova

27.6.

Ochranná výchova

27.7.

Poručenství

27.8.

Opatrovnictví

28.

Výživné

28.1.

Právo na výživné obecně

28.2.

Řízení ve věcech výživného

28.3.

Jednotlivé druhy vyživovací povinnosti

29.	Základní instituty autorského práva

29.1.

Předmět úpravy autorského práva

29.2.

Pojem autorského práva

29.3.

Vznik

29.4.

Obsah

29.5.

Licenční a podlicenční smlouvy

29.6.

Autorskoprávní ochrana

29.7.

Přehled práv souvisejících s právem autorským

29.8.

Kolektivní správa práv

29.9.

Patentové právo

30.	Registrované partnerství

30.1.

Pojem registrovaného partnerství

30.2.

Práva a povinnosti partnerů

30.3.

Zánik

30.4.

Registrace

"29/ Základní instituty autorského práva
29.1/ Předmět úpravy autorského právo
Autorské právo v objektivním smyslu je soubor právních norem, které upravují vztahy vznikající při vytváření a společenském uplatnění autorských děl. Autorské právo v subjektivním smyslu je dané konkrétní právo, které náleží autorovi díla.
Základním pramenem autorského práva je autorský zákon, zákon č. 121/2000 Sb. Nová právní úprava již je harmonizována s komunitárním právem. Jde o komplexní úpravu. Předchozí AutZ byl kogentní ohledně autorskoprávních smluv, naopak současný zákon je založen na systému právních domněnek a fikcí, které nastupují pokud nedojde k dohodě mezi stranami. Předchozí úprava byla monistická, současná je dualistická (práva osobnostní a majetková).
Autorský zákon je založen na principu neformálnosti vzniku autorskoprávní ochrany: Autorské právo k dílu vzniká automaticky, je-li dílo objektivně vnímatelné.
Rozlišujeme:
 kontinentální systém – je založen na osobnostním principu,
 angloamerický systém – založen na zbožovém principu (copyrightový).

Základní principy autorského práva:
Autorské právo je zvláštním osobnostním právem.
Díla jsou nehmotnými statky, které se od hmotných odlišují potenciální ubiquitou (způsobilostí všudypřítomnosti) – tzn. autorská díla mohou být užívána kdykoli a kdekoli, následně i současně, neomezeným počtem subjektů.
Zásada teritoriality: Práva k nehmotným statkům jsou chráněna uvnitř hranic státu.
Nehmotné statky doposud nejsou věcmi v právním smyslu. Ale v rámci rekodifikace jimi zřejmě budou.
Platná úprava vychází z koncepce nepřevoditelnosti autorského práva. Je však možné poskytovat licence k výkonu práva díla užít, kdy nejde o skutečný převod autorství.
Autorský zákon staví na zásadě neformální ochrany – ke vzniku ochrany se nevyžaduje splnění jakýchkoli formalit.
Zásadně je předmětem ochrany autorského práva jakékoli dílo bez ohledu na jeho obsah, účel nebo význam (chráněn je jak Mein Kampf, tak Babička, tak Jožin z bažin).
Autorský princip (§ 5 AutZ): Původním subjektem autorského práva je autor, vždy pouze FO, která dílo vytvořila.
Zásada pravdivosti: Subjektem autorského práva může být FO, která dílo vytvoří na základě své vlastní tvůrčí činnosti. Nemůže to být PO, ta může být subjektem pouze odvozených práv.

Vztah autorského zákona k občanskému zákoníku:
Autorský zákon je lex specialis vůči občanskému zákoníku. Občanský zákoník se použije podpůrně nebo se užije analogie (nejprve analogie autorského zákona až posléze analogie občanského zákoníku).

29.2/ Pojem autorského díla
Pojmové znaky díla v generální klauzuli (§ 2 odst. 1):
– umělecké či vědecké dílo
– vyjádřené v jakékoli objektivně vnímatelné formě,
– jedinečný výsledek tvůrčí duševní činnosti autora.
Počítačové programy, databáze, fotografie jsou chráněny analogicky jako díla literární, avšak jen jsou-li výsledkem duševní činnosti autora. Jsou dílem nikoli ve smyslu § 2 odst. 1, ale ve smyslu § 2 odst. 2 AutZ.
Dílo je tehdy výsledkem tvůrčí činnosti, pokud v rámci určitého okruhu děl vykazuje znaky individuálnosti, fantazie či jedinečnosti (statistická jedinečnost).
Negativní vymezení díla (§ 2 odst. 6) – výčet děl, která nejsou autorskými díly z důvodu nezpůsobilosti být dílem nebo nedostatku individuality.

Druhy autorských děl:
Rozlišujeme díla:
– umělecká (sem patří literární),
– vědecká.
Ustanovení § 2 odst. 1 uvádí demostrativní výčet: hudební, slovesná, dramatická a hudebně dramatická, choreografická a pantomimická, fotografická, audiovizuální, kinematografická, výtvarná, architektonická, užitého umění, kartografická.

Zpracování a překlad díla:
Podle § 2 odst. 4 je autorským dílem i zpracování jiného díla a překlad, vyhovují-li generální klauzuli (jsou-li jedinečná). Tím není nijak dotčeno právo hlavního autora.
Zpracování (tzv. závislé dílo) je samostatné autorské dílo, zpracovateli vzniká nové autorské právo (např. Milan Kundera: Jakub a jeho pán; pocta Denisi Diderotovi). Nejedná-li se o dílo volné, je nutný souhlas hlavního autora. Svolení je třeba i pro užití zpracovaného díla (Maxim Turbulenc žádají Suchého o písničku Sluníčko…).
Doslovný (otrocký) překlad chráněn není, neb není jedinečný.

Název díla a jména postav v něm ztvárněných:
Název díla i jeho postavy požívají autorskoprávní ochrany, neboť je lze oddělit od díla (např. musel Woody Allen prosit Flauberta o Emu Bovaryovou?).

Díla vyloučená z autorskoprávní ochrany:
Některá díla jsou z důvodu veřejného zájmu vyloučena. Veřejný zájem má v těchto případech přednost před soukromým zájmem autora, je-li vůbec znám. Pokud jde o úřední díla, zde je výčet demonstrativní (§ 3 písm. a) AutZ), u ostatních vyloučených děl taxativní!"

Práce je částečně psaná v odrážkách. Důležité pojmy jsou značeny tučně nebo kurzívou.
Práce zahrnuje drobná doprovodná schémata, čistý text dosahuje cca 213 stran.
Práce obsahuje pravopisné chyby a překlepy.
Zpracováno jako otázky k souborné zkoušce z Občanského práva hmotného na Právnické fakultě Univerzity Palackého.
Některé pasáže jsou doslovně nebo s drobnými úpravami dostupné zejména na internetu.