1.	Úvodní informace o mezinárodním právu

1.1.

Subjekty

1.2.	Svrchovanost

1.3.	Rozdíly oproti vnitrostátnímu právu

2.	Vznik mezinárodního práva

2.1.

Starověk

2.2.	Středověk a novověk

2.3.	Konec 19. století

2.4.	Vývoj po první světové válce

2.5.	Druhá světová válka

3.	Členění smluv a právních norem

3.1.	Mezinárodní právo soukromé

3.2.	Kogentní a dispozitivní normy

3.3.	Soft a hard lax

3.4.	Procesní a hmotné právo

4.	Prameny práva

5.

Smlouvy

6.	Provázanost práva

7.	Jednostranné a vícestranné právní akty

8.	Náležitosti mezinárodního smluvního práva

8.1.

Osob

8.2.

Předmětu

8.3.

Vůle

9.	Projevy vůle států

10.	Interpretace

10.1.

Druhy interpretace

10.2.

Zásady při interpretaci

10.3.

Základní výkladové prostředky

10.3.1.

Autentický

10.3.2.

Systematický

10.3.3.

Teologický

11.	Ukončení platnosti smluv

12.	Zásada tabula rasa

13.	Ochrana investic v zahraničí

14.	Subjekty mezinárodního práva

14.1.

Subjekty

14.2.

Mezinárodněprávní způsobilost

15.	Nezbytné prvky pro vznik státu

16.	Státní příslušnost

16.1.

Originální nabytí

16.2.

Odvozené nabytí

16.3.

K čemu slouží občanství?

17.	Odpovědnost

17.1.

Druhy odpovědnosti

17.2.

Mezinárodněprávní sankce

17.3.

Následky nedodržení mezinárodního práva

17.4.

Jednání s odpovědnostními následky

17.5.

Protiopatření

17.5.1.

Kolektivní

17.5.2.

Individuální

17.6.

Kodifikace odpovědnosti

18.	Řešení sporů

18.1.

Historie

18.2.

Prostředky

18.2.1.

Soudní

18.3.

Způsoby řešení sporů

18.4.

Výhody soudního a arbitrážního řízení

19.	Ochrana lidských práv

19.1.

Dokumenty

19.2.

Instituce

19.3.

ČR

19.4.

Ženevské právo

19.5.

Haagské právo

"Vznik mezinárodního práva
- vzniká spolu se vznikem státu ve starověku
- první smlouvy mezi Egyptem a Chetitskou říší, psáno v akadštině (viz. Žáčková). Smlouva má prvky moderních smluv (preambule apod).
- staří Řekové (řecké státy uzavírají smlouvy mezi sebou navzájem, dále smlouvy s Perskou říší), objevuje se pojem diplomacie (pověřovací listiny, tzv. diplomy) či institut konzulů
- starověký Řím (koncepce spravedlivé války) V Římě existují dva systémy.
- Ius civile (pouze pro právoplatné římské občany)
- Ius gencium („právo národů“ – mezi cizinci a Římany a cizinci navzájem)

K dalšímu rozvoji přispěla španělská teologická škola (do 15. st.) – Francisco de Victoria se svým dílem „Ius intergences“ (Právo mezi národy). Na něj pak navázal Hugo Grocius, který systematicky právo třídil – dílo „Tři knihy o válce a míru“. Na Grocia pak navázali další právníci, kteří učili na Oxfordu, V Anglii Richar Such – pozitivně-právní linie.

Z přirozeně-právních pozic vychází Thomas Hobbes, přirozeně-právní směr vrcholí v 18. a 19.století.

Mezinárodní právo se vyvíjelo postupně, vliv měly významné světové události. Např. Grocius žil v době, kdy v Evropě probíhala 30ti letá a v Nizozemí 80ti letá válka či probíhaly diskuze o svobodném moři. Na základě toho Grocius napsal dílo „Svobodné moře“, kde hájil zájmy volného obchodu a cestování.

Objevují se první konference, na kterých se spory mezi státy řeší jinak, než válečnou cestou.

Další zlom přináší Velká francouzská revoluce, Vídeňský kongres a tzv. Sv. Aliance.

Z našich státníků a právníků lze zmínit např. Karla IV., který uzavíral smlouvy s norimberskými pány či „Mírovou smlouvu“ Jiřího z Poděbrad a jeho aktivity.

Důležité je období konce 19. století, kde vznikají národní státy. Mezinárodní právo ovlivnila i např. bitva u Soltorina, která vedla k úmluvám o válečných raněných. Dále na tuto problematiku navazují Haagské konference, které kodifikovaly válečné právo a byl ustaven stály arbitrážní soud.

U subjektů mezinárodního práva vzniká např. Mezinárodní poštovní unie – hájí zájmy svých členů na mezinárodním poli v daném oboru.

Po 1. světové válce další rozvoj – celá řada mírových smluv, snaha o ochranu skupinových / většinových práv, založení Společnosti národů. Po 1. světové válce rovněž snaha trestat válečné zločiny. (Vilém II. měl být postaven před lipský tribunál).

1928 přijat „Pakt Společnosti národů – tzv. Brian-Kellogův pakt“ zakazující útočnou válku.

2. světová válka vedla k přehodnocení původních koncepcí, neboť se zjistilo, že systém Společnosti národů není moc efektivní.

Byla založena OSN s hlavním úkolem kodifikace a rozvoj mezinárodního práva, což má na starost tzv. Komise pro mezinárodní právo. Jako jedna z prvních přijata „Úmluva o potlačení genocidy“.

Tzv. „Zlaté desetiletí“ v letech 1960 – 1970, kdy bylo přijato mnoho mezinárodních smluv:

- Vídeňská úmluva o diplomatických službách
- Vídeňská úmluva o konzulárních službách
- Vídeňská úmluva o smluvním právu"

Zpracováno formou odrážek. Klíčové informace jsou tučně zvýrazněny.
V práci se objevují gramatické chyby a věcné nepřesnosti (záměna jména Grotius za Grocius, Solterino za Soltorino, Briand-Kellogův pakt za Brian-Kellogův).