1.	Myšlenka hodnotově neutrální politické vědy a její vývoj

1.1.	Niccolo Machiavelli

1.2.	Emancipace politického myšlení od etiky a filosofie

2.	Věda, politika a hodnocení podle Maxe Webera

2.1.	Weberovy typy jednání

2.1.1.

Účelově racionální

2.1.2.

Hodnotově racionální

2.1.3.

Afektivní

2.1.4.

Tradiční

2.2.	Potřeba hodnotové neutrality v sociálních vědách

2.3.	Rozlišení mezi hodnotícím soudem a vztahem k hodnotám

2.4.	Vědec může vypovídat o hodnotách, ale nemůže hodnotit

3.	Straussovy a Aronovy kritiky Weberova pojetí

3.1.	Leo Strauss

3.1.1.

Sociální vědy mohou používat hodnotící soudy

3.1.2.

Weberovo pojetí vede k nihilismu

3.2.	Raymond Aron

3.2.1.

Rozumné rozhodnutí

3.2.2.

Nesprávný Weberův postulát

4.	Stanovisko Philippa Bénétona

5.	Utilitarismus v současné politické vědě

6.	Vědecké poznání jako hodnota

7.	O etice vědecké práce

7.1.	Aron: společenské vědy nemohou být neutrální

7.2.	Kategorie hodnotících soudů

7.3.	Vyloučení osobních preferencí, zachování etických zásad

"Velké filosofie dejin, sekularizující mesianistické sny jsou už dnes značně opotřebovány a zdiskreditovány. Politicka veda, tak jak se prosadila zejména po druhé svetové valce, chce vědecky analyzovat politickou skutecnost a odmita hodnotici soudy.
Za průkopníka této discipliny považujeme často Machiavelliho. Ve kterém spatřujeme zakladatele objektivniho pozorovani a vědecké analýzy politiky. Ale podle Leo Strausse takové stanovisko vyplyva z nepochopeni celého zameru autora "Vladaře", Machiavelliho
"Vladar" neni totiz jen pojednani o politice, jaka ve skutecnosti je, ale je to také bojovny text, ktery ma za ukol rozvratit tradicni politickou filosofii. Pokud je Straussova interpretace spravna, lze si klast otazku, zda pak soucasna politicka veda nevedomky nepokracuje v zapase proti tradicnimu pojeti dobra a zla, který zahajil Machiavelli.
Pojeti prevladajici v soucasné politické vede je vysledkem dlouhého procesu emancipace politického mysleni od etiky (započatého Machiavellim), procesu vyclenovani prirodnich ved z filosofie a uspechu techto prirodnich ved (Fyzika se osamostatnila z filosofie v 17.stoleti). Prosadila se idea, podle niz filosofie neni vedou a veda neni filosoficka. Politicka analyza se pak inspirovala modelem prirodnich ved a tech spolecenskych ved, které to udelaly pred ni (sociologii a ekonomii). Dostala se pod vliv pozitivismu. Auguste Comte, povazovany casto za jednoho ze zakladatelu sociologie, rozlisoval tri vyvojova stadia: 1) teologické, 2) metafyzické a 3) pozitivni cili vedecké. Vědu povazoval za jediné pravé poznani, kterému uz nejde o to odpovedet na otazku "proc", ale poznavat "jak".
Pro politickou vedu se pak stala dulezitou a) problematika metod a b) rozliseni faktu od hodnot a vylouceni "hodnoticich soudu" jako nevedeckych ze socialnich ved. Nejprve se budeme zabyvat druhou otazkou.

Veda, politika a hodnoceni podle Maxe Webera
Max Weber (1864-1920) rozlisuje ctyri typy jednani:
1) ucelove racionalni jednani (jednani racionalni vzhledem k cili - zweckrational)
2) hodnotove racionalni jednani (jednani racionalni vzhledem k hodnote - wertrationnel)
3) afektivni nebo emocionalni jednani
4) tradicni jednani.
Ucelove racionalni jednani se da charakteriovat jako logické nebo technické: napr. architekt, ktery stavi dum, spekulant vyhravajici penize, general vitezici v bitve. Aktér tam ma cil (ucel) a voli prostredky vedouci podle jeho poznani k tomu cili.
Hodnotove racionalni je chovani nemeckého socialisty Lassalla, ktery se necha zabit v souboji, nebo kapitana, ktery neopousti topici se lod. Aktérovi nejde o vnejsi vysledek, ale chce zustat verny svému pojeti cti.
Afektivni nebo emocionalni jednani je bezprostredne diktovano naladou: napr. kdyz matka da facku diteti, které se chova nesnesitelne, nebo kdyz fotbalista v zapalu boje da ranu (uderi) pesti svému(ho) souperi(e) poté, co ztratil nervy. Jde o primou emocionalni reakci hrace v danych podminkach.
Tradicni jednani plyne ze zvyku, obyceju, ver, které se staly druhou prirozenosti. Aktér jede po vyjezdenych kolejich.
Tato Weberova klasifikace typu jednani je spjata s jeho pojetim vztahu mezi vedou a politikou, jak je vylozil zejména ve své prednasce "Veda jako povolani".
Vedecké zkoumani je jiste typickym prikladem ucelove racionalni cinnosti, ale jeho cil - pravda - je dan hodnoticim soudem, tj. soudem o hodnote pravdy. Jinymi slovy vedecka cinnost kombinuje ucelove racionalni jednani s hodnotove racionalnim jednanim ve vztahu k pravde.
Podle Maxe Webera socialni vedy musi byt hodnotove neutralni. Věda nám umožňuje technicky ovládat život. Veda je objektivni, tj. plati vseobecne a pro kazdého. To vyzaduje, aby do ni vedec nepromital své vlastni osobni hodnotici soudy, politické nebo estetické preference a zaliby, atd. Ty sice orientuji badani vedce (napr. pri volbe témat), ale neovlivnuji jeho vysledek. Vedecka prace tedy sice vychazi ze subjektivnich rozhodnuti, ale uziva postupu, které lze verifikovat (overit) a mohou je uznat vsichni."

Chybějící diakritika snižuje srozumitelnost práce.