1.	Úvod: Kořeny americké demokracie

2.	Definice pojmů

2.1.

Etika

2.2.

Morálka

3.	Počátky Spojených států amerických

3.1.	Vliv protestantismu

3.2.	Vliv osvícenského deismu

4.	Vytlačování náboženství z veřejného života

5.	Závěr: dopady v pojetí etiky a morálky v politickém životě

"Obraťme se nyní k vlastním počátkům americké kultury. Po rozchodu se svou "vlastí" Anglií v roce 1776 rozvíjelo třináct původních zámořských kolonií dále své společné anglosaské dědictví důsledně postavené na anglickém "všeobecném právu" ("common law"), jazyce a protestantismu. Pocit, že se kolonie musí spoléhat jen samy na sebe, už dříve silně podpořila jejich izolace - vždyť Anglie byla vzdálená šest týdnů plavby po moři - a to jen za těch nejpříznivějších podmínek!
Z této triády práva, jazyka a náboženství nelze ani dostatečně zdůraznit ohromný vliv protestantismu ve všech jeho proměnlivých výrazech. Během koloniálního období (1607 - 1776) byli Američané - až na malé výjimky - hluboce prodchnuti známou reformační zásadou práva na "svobodu svědomí"; proto také výrazně upřednostňovali soukromou zbožnost před oficiální bohoslužbou či rituálem. Mnohem snadněji také přijímali bohatství jako znamení božské přízně či blahovůle. A tak nesmíme pustit ze zřetele fakt, že tato "protestantská etika" přežívá v americkém politickém, společenském i obchodním životě dodnes.
Ačkoli většina ze třinácti kolonií vznikla původně jako uprchlické osady pro "disidenty" z institucionalizované anglikánské církve, chci zde poznamenat, že většina Američanů ještě v předvečer revoluce (1776) anglikánské farnosti a faráře finančně podporovala. Tento způsob náboženské patronace však nepřežil import velikého evropského hnutí - osvícenství - a Thomase Jeffersona, jeho největšího amerického propagátora.
Thomas Jefferson tento otevřený občanský vztah k anglikánské církvi (záhy překřtěné na Americkou episkopální církev) ve svém rodném státě Virginii otevřeně a úspěšně napadl. Brzy nato James Madison, další Virgiňan, tento princip odluky církve od státu vtělil do americké ústavy. Od té doby na toto téma vznikají stále nové diskuse a spory.
Při psaní Prohlášení nezávislosti čerpal Jefferson významně z jazyka a idiomů, ale především z filozofie svých racionalistických současníků. Zajisté by souhlasil, že existuje Bůh, jehož přítomnost lze příležitostně připustit - dokonce i na ražbě dolaru! Ale tento Bůh (či spíše princip božství) musí být rozumně odlišen od Boha Ježíše Krista a křesťanské tradice. Především však platí: "Důležité je vzít na vědomí, že poznání v každém případě začíná (ne u biblického zjevení), ale poznáním sebe sama. Výchozím bodem jsem já, nikoli Bůh... a ospravedlněním poznání (a veškeré lidské činnosti) je rozum, nikoli Bůh." Autonomie člověka vůči Bohu (tak, jak ji Jefferson předkládá) musí být zcela jednoznačně potvrzena.
Americká záliba ve "vnitřním náboženství", nyní ještě doplněná osvícenským deismem, se tak stala vzorcem pro americké občanské náboženství. Toto nenáročné krédo založené na vzdáleném, nicméně vždycky blahovolném Stvořiteli - Demiurgovi se trochu kuriózně odráží i v Jeffersonově vlastní knize Nového zákona, kde je červeným inkoustem pečlivě opravena každá zmínka o jakémkoli zázraku v životě Ježíše Krista. Bůh, či lépe, Bůh Otců zakladatelů, byl nutně paradoxní - měl být sice rozumně ctěn, ale jen s minimem veřejného kultu.
Následující americké dějiny tuto tezi dále potvrzují. V roce 1826 stát Massachusetts po dvou staletích jejího dominování ve společnosti definitivně rozpustil svou vlastní kongregacionalistickou církev. A pak se začal proces, který je populární dodnes - proces odstraňování Boha ze všech aspektů politického života. Za všechny podobné boje zmiňme slavný případ P. Anthony Kohlmanna, TJ, který byl ve snaze donutit ho, aby prozradil obsah svátosné zpovědi, postaven ve 20. letech minulého století před newyorský soud. Po těžkém zápolení byl - k nespokojenosti mnohých - nakonec osvobozen."

Důležité momenty textu jsou zvýrazněny podtržením.