1.	Vymezení motivace

1.1.

Motivace

1.2.

Motivy

2.	Školy a principy motivace

2.1.	Dva směry motivačních teorií

2.2.	Maslowova hierarchie potřeb

2.3.	Alderferova teorie

2.4.	Herzbergova teorie dvou faktorů

2.5.	McClellandova teorie potřeb

2.6.	Ouchiho teorie

2.7.	Adamsova teorie spravedlnosti

2.8.	Teorie očekávání: Vroom, Porter, Lawler

2.9.	Další faktory ovlivňující motivaci

3.	Principy a metody hmotné motivace

4.	Principy a metody nehmotné motivace

"Školy a principy motivace

Školy a principy motivace vycházejí z mnoha teorií. V literatuře se odlišují zásadně dva směry:
1. směr je zaměřen na poznání motivačních příčin - školy, které zastupují tento směr vycházejí z Maslowovy, Alderferovy, Herzbergovy a McClellandovy teorie potřeb a z Ouchiho teorie Z.

2. směr se zaměřuje na průběh motivačního procesu - školy čerpají z teorie Adamsovy, Vroomovy a Lawlerovy.

Autorem nejznámější teorie motivace je Abraham Maslow a jeho teorie založená na hierarchii potřeb. Podle ní má člověk určitou strukturu potřeb, s níž souvisejí i odstupňované lidské motivy. Systém, který vypracoval, má podobu pyramidy:

(schéma)

1) potřeby fyziologické - umožňují biologické přežití a jsou prioritní (potrava, tekutiny, spánek, odpočinek, aktivita),
2) potřeby bezpečí - zachování života a zdraví před nebezpečím, uchování jistoty a ochrany,
3) potřeby sounáležitosti a lásky - být přijímán, někam patřit, být součástí celku, komunity, milovat a být milován,
4) potřeby uznání a úcty - být oceňován a uznáván jinými ať už pro hodnoty osobní nebo odborné a pracovní,
5) potřeby seberealizace a osobního rozvoje - nalezení uspokojení v aktivitách života, smysluplnosti života, nalezení potěšení v těchto aktivitách, uspokojení touhy po poznání a prožitcích a snažení se o dosahování hlubšího poznání a vyšší míry schopnosti.

Alderferova teorie vychází z principu, podle něhož člověk, který neuspěl při uspokojování potřeby vyššího řádu, se může vrátit a zaměřit svou pozornost na potřebu nacházející se na předchozím stupni. Tedy při uspokojování potřeb může člověk postupovat od nižších potřeb k vyšším a naopak. Alderfer člení potřeby na existenční, potřeby harmonických sociálních vztahů a na potřeby růstu.

Od Maslowovy teorie se výrazně liší Herzbergova teorie, která rozlišuje:

1. Satisfaktory - vyvolávají uspokojení, vztahují se k obsahu práce; patří mezi ně úspěch, uznání, povýšení a pracovní výsledky. Jejich dosažení poskytuje uspokojení, tedy v žádném případě nepřináší neuspokojení.
2. Hygienické faktory - na rozdíl od satisfaktorů mohou přinášet i neuspokojení. Jestliže nejsou v pracovním prostředí uspokojeny v dostatečné míře, vzniká nespokojenost. V opačném případě vzniká spokojenost. Jejich uspokojování však nepůsobí motivačně. Jde o takové faktory, jako jsou kvalita řízení, pracovní podmínky, mezilidské vztahy, odměňování, pracovní postavení, pracovní jistota a životní styl.

McClelland ve svých teoriích vycházel ze tří druhů motivačních potřeb, a to z:

1. Potřeby moci - opírá se nejen o vlastní síly ale i o sílu ostatních pracovníků, tedy musí se zaměřit na přínos.
2. Potřeby oblíbenosti - váže se na pocit radosti plynoucí z dobrých vztahů uvnitř kolektivů, ale také k pozici manažera.
3. Potřeby úspěchu - souvisí s přijímáním složitějších úkolů spojených s přiměřeným rizikem, s oceňováním sebe samého a s přáním být zpětně informován o vlastním výkonu.

Škola vycházející z Ouchiho teorie zobecňuje japonské zkušenosti. Jejím základem je diferencované uspokojování pracovníků na různých úrovních. Na nejnižší úrovni je uspokojení dáno jistotou celoživotního zaměstnání, na střední úrovni sociálními jistotami, a to i ve volném čase, a na nejvyšší úrovni přebíráním zodpovědnosti za příznivý průběh pracovních procesů a plnohodnotnou účastí na rozhodování.

Ke školám vycházejícím z průběhu motivačního procesu patří především Adamsova teorie spravedlnosti, jejímž hlavním principem je sociální porovnávání a v případě nerovnováhy úsilí o dosažení rovnováhy. Člověk v procesu porovnávání hodnotí sebe samého, jiného pracovníka a porovnává se s ním. V konečném důsledku nabývá pocitu spravedlnosti, nebo nespravedlnosti. Porovnává svůj podíl úsilí na dosaženém úspěchu s podílem úsilí a dosaženým úspěchem kolegy.

Vroom, Porter a Lawler jsou autory teorie očekávání, které se zakládají na tom, že aktivizující síla závisí na síle očekávání. Motivace podle nich závisí na tom, s jakou silou usiluje člověk o dosažení určitého cíle a jaká je pravděpodobnost, že ho dosáhne. Přitom zvažuje jak úspěch, který dosáhne, tak námahu, kterou při tomto úsilí vynakládá."

Práce obsahuje schéma o rozsahu cca 1/3 strany.
Text je rozpracováním oddílu věnovaného motivaci obsaženého v práci Management - otázky ke zkoušce.