1.

Úvod

2.	Edukace ve speciální pedagogice

2.1	Metoda reedukace

2.2	Metoda kompenzace

2.3	Metoda rehabilitace

2.4	Metoda speciální výchovy a vzdělávání

2.5

Prevence

3.	Terapie ve speciální pedagogice

3.1	Vojtova metoda

3.2	Bobathova terapie

3.3	Hipoterapie

3.4	Canisterapie

3.5	Ergoterapie

3.6	Psychoterapie

"Hartl a Hartlová (2000) definují terapii jako proces léčení tělesných, duševních poruch a poruch chování.
Terapie dělíme na kurativní, která vede k uzdravení a paliativní, jenž zmírňuje obtíže u klientů, u nichž se neočekává uzdravení. Terapie může být rovněž konzervativní, která je realizovana neoperačním způsobem či naopak radikální, preventivní a profylaktická. Terapie můžeme rovněž rozdělit na kauzální, která je zaměřená na příčinu nemoci či pouze symptomatická ( zaměřená na odstranění příznaků nemoci). Terapii můžeme rovněž dělit dle charakteru na čtyři základní formy: fyzioterapii, farmakoterapii,chirurgii a psychoterapii. (Valenta,Müller, 2003)
Ve speciální pedagogice každé sezení obsahuje terapeutické a reedukační prvky. Pedagog totiž má hledat cestu za klientem.
Pro přehled v naší seminární práci uvádíme nejpoužívanější typy terapií ve speciální pedagogice:
3.1 Vojtova metoda
Vojtova metoda je léčebná technika založená na principu reflexní lokomoce pomocí stimulace přesně definovaných spoušťových zón na těle pacienta. Je vhodná jak pro kojence, děti i dospělé a je účinnou léčbou i prevencí pohybových vad. Používá se při léčbě opožděného psychomotorického vývoje, DMO, poúrazových stavů, po CMP, nápravě skolios atd.
(Zdroj: http://www.lekari-online.cz/ortopedie/zakroky/vojtova-metoda)
3.2 Bobathova terapie
Metoda Bobathových nachází své uplatnění především v časné péči o děti postižené dětskou mozkovou obrnou. Úkolem terapie Bobathových je vytvářet primární reakce potřebné pro krmení, případně uvolňovat patologické vzory. Základními technikami jsou masáže (prsty, zubní kartáček), navazuje terapie jídlem a pitím.
(Zdroj: http://www.postizenedeti.cz/content/vyuziti-metody-bobathovych-ve-cviceni-oralniho-svalstva)
3.3 Hipoterapie
Hipoterapie je léčebná metoda využívající pozitivní působení koně na tělesné, duševní i sociální zdraví člověka. Jedná se metodu založenou na neurofyziologickém principu, kdy se jezdec přizpůsobuje pohybovým impulzům koně, tím napodobuje chůzový mechanizmus člověka, ale bez zatížení dolních končetin. Výsledkem je posilování zádových svalů, napřimování páteře, snižování svalového napětí a další pozitivní výsledky. Hipoterapie tak napomáhá např. nácviku chůze, zlepšení koordinace pohybu, treninku rovnováhy včetně pozitivního působení na neurologická onemocnění.
(Zdroj: http://terapie.az4u.info/cs/alternativni-terapie/zooterapie/hipoterapie/)
3. 4 Canisterapie
Canisterapie je jednou ze složek zooterapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví, ale především na psychiku člověka. Uplatňuje se především jako pomocná metoda při léčení situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Např. navazování kontaktu s pacienty obtížně komunikujícími, práce s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, lidmi s mentálními potížemi apod."

Seminární práce z Univerzity Hradec Králové, pro předmět Základy speciální pedagogiky.