1.

Jazyk

1.1.	Vymezení, rozdělení

1.2.

Funkce

1.3.

Řeč

2.	Jazykověda

2.1.

Vymezení

2.2.

Rozdělení

3.	Národní jazyk

3.1.

Vymezení

3.2.	Spisovné útvary jazyka

3.3.	Nespisovné útvary jazyka

3.3.1.

Z hlediska zeměpisného

3.3.1.1.

Dialekty

3.3.1.1.1.

České nářečí

3.3.1.1.2.

Středomoravské nářečí

3.3.1.1.3.

Moravskoslovenské nářečí

3.3.1.1.4.

Slezská nářečí

3.3.1.2.

Interdialekty

3.3.2.

Z hlediska sociálního

"A. Jazyk – nejdokonalejší a nejužívanější prostředek lidského dorozumívání
- organizovaný systém ustálených a závazných znaků a pravidel, jak tyto znaky používat
- je vázán na určité společenství, nejčastěji národ
- není jevem přírodním, ale společenským. Není nám vrozen a musíme se ho učit
- nauka o českém jazyce a literatuře (v širším pojetí i o českých dějinách a kultuře) se nazývá bohemistika (z latinského bohémicus = český)
- vedle přirozených jazyků (vzniklých dlouhým postupným vývojem) existují i jazyky umělé, uměle vytvořené (např. esperanto, programovací jazyky, znaková řeč hluchoněmých aj.)
- Základní funkcí jazyka je funkce dorozumívací (komunikativní)

Další funkce jazyka:
• myšlenková (mentální) – jazyk je nástrojem myšlení
• národně-reprezentativní – jazyk je hlavním znakem národní příslušnosti
• výrazová (expresivní) – jazyk slouží k vyjadřování citů a přání
• výzvová (apelová) – jazykem můžeme působit na ostatní, přesvědčovat je
• estetická – krása řeči působí esteticky a umělecky se využívá

B. Jazykověda (lingvistika, z latinského lingua = jazyk) – věda, která zkoumá a popisuje jazyk, jeho užívání a nejrůznější jazykové jevy.
- vnitřně se lingvistika dělí podle toho, jakou složkou jazyka se zabývá

Dělení lingvistiky:
 GRAMATIKA (MLUVNICE) – popisuje mluvnickou stavbu jazyka
- dělí se na části:
• hláskosloví – zabývá se zvukovou složkou jazyka a jejím grafickým zaznamenáním. Obsahuje tyto disciplíny:
 fonetika – zjišťuje, jak se hlásky tvoří, jak je slyšíme a jak se obměňují
 fonologie – zabývá se jednotkami schopnými rozlišit význam slov, fonémy
 ortofonie – popisuje správnou artikulaci jednotlivých hlásek
 ortoepie – stanovuje pravidla spisovné výslovnosti
 grafémika – studuje písemnou stránku jazyka a její jednotky, grafémy
 ortografie – určuje pravopisná pravidla
• morfologie (tvarosloví) – popisuje vnitřní stavbu slovních tvarů, slovní druhy a vysvětluje mluvnické významy slov ohebných
• syntax (skladba) – zkoumá stavbu vět a souvětí
 LEXIKOLOGIE – nauka o slovní zásobě
- všímá si významů slov a vztahů mezi nimi
- patří k ní zejména tyto jazykovědné disciplíny:
• slovotvorba – popisuje způsoby tvoření nových slov
• sémantika – nauka o významu slov
• etymologie – zkoumá původ slov
• frazeologie – věnuje se ustáleným slovním spojením
• onomastika – hledá původ a zákonitosti tvorby vlastních jmen
• lexikografie – nauka o slovnících"

Zpracováno jako příprava k maturitní zkoušce z českého jazyka.
Práce je výrazně kompilačního charakteru, mnohé její pasáže jsou volně dostupné na internetu.
Zpracováno formou odrážek. Součástí práce je drobná tabulka.
Důležité pojmy jsou značeny tučně, příkladová slova kurzívou.