1.	Substantiva v českém jazyce

1.1.	Kategorie podstatných jmen

1.1.1.

Kategorie pádů

1.1.2.

Kategorie jmenného čísla

1.1.3.

Kategorie jmenného rodu

1.1.4.

Kategorie jmenného vzoru

2.	Spisovný jazyk a jeho užití

3.	Žánry lidové slovesnosti

3.1.	Lidová slovesnost

3.2.	Přísloví, pranostika a další

3.3.

Pohádka

3.4.

Pověst

3.5.

Balada

4.	Obohacování slovní zásoby českého jazyka

4.1.	Lexikologie a změna slovního významu

4.2.	Tvoření slov

4.2.1.

Odvozování

4.2.2.

Skládání

4.2.3.

Tvoření zkratek a zkratkových slov

4.3.	Spojování slov v sousloví

4.3.1.

Univerbalizace a multiverbalizace

4.4.	Přejímání slov z cizích jazyků

5.	Substantiva v českém jazyce

5.1.	Kategorie podstatných jmen

5.1.1.

Kategorie pádů

5.1.2.

Kategorie jmenného čísla

5.1.3.

Kategorie jmenného rodu

5.1.4.

Kategorie jmenného vzoru

6.	Základní znaky poezie

6.1.	Poezie a básnické prostředky

6.2.	Členění básně

6.3.	Rytmus, rým

6.4.

Lyrika

7.	Vypravování

7.1.	Vypravování

7.2.	Vyprávěcí postup

7.3.	Řeč vypravěče a postav

7.4.	Jazyk vyprávění

8.	Odlišení humoru, ironie, satiry, sarkasmu a grotesky

9.	Změny slovního významu

9.1.	Zachování, zužování a rozšiřování významu

9.2.	Pojmenování pomocí změn slovního významu

9.2.1.

Primární a sekundární význam

9.2.2.

Metafora

9.2.3.

Metonymie

9.2.4.

Hyberbola, ironie, eufemismus

10.	Slovní zásoba českého jazyka

10.1.

Slovní zásoba a lexikální jednotky

10.2.

Aktivní a pasivní slovní zásoba

10.3.

Typy slovníků českého jazyka

10.3.1.

Slovník a uspořádání hesel v něm

10.3.2.

Známé slovníky

11.	Administrativní styl

11.1.

Znaky

11.2.

Útvary

11.2.1.

Žádost

11.2.2.

Životopis

11.2.3.

Posudek

12.	Slovní přízvuk v češtině

13.	Umělecký styl

14.	Jazykové skupiny v Evropě

14.1.

Jazyková skupina a indoevropské jazyky

15.	Nespisovná čeština a její útvary

15.1.

Spisovný jazyk

15.2.

Nespisovný jazyk

15.2.1.

Teritoriální

15.2.2.

Sociální

16.	Slovesa v češtině

16.1.

Kategorie sloves

16.1.1.

Kategorie osob a čísla

16.1.2.

Kategorie času

16.1.3.

Slovesný způsob

16.1.4.

Slovesný vid

16.1.5.

Slovesný rod, třída a vzor

16.2.

Syntaktický rozbor

17.	Publicistický styl a jeho základní útvary

17.1.

Znaky

17.2.

Tisk a jeho členění

17.3.

Fejeton

17.4.

Reportáž

17.5.

Interview

17.6.

Nástěnné noviny, kritika, esej

18.	Styl projevů mluvených a psaných

18.1.

Projev písemný

18.2.

Projev ústní

19.	Zájmena, číslovky a neohebné slovní druhy

19.1.

Zájmena a jejich druhy

19.2.

Číslovky a jejich druhy

19.3.

Příslovce, jejich funkce a druhy

19.4.

Předložky

19.5.

Spojky

19.6.

Částice

19.7.

Citoslovce

20.	Vývoj češtiny ve vztahu k vývoji společnosti

20.1.

Latina a staroslověnština

20.2.

Rozvoj češtiny od 14. století

20.3.

Humanismus, baroko

20.4.

Národní obrození

20.5.

19. a 20. století

21.	Základní pojmy dramatického umění

21.1.

Drama, jeho formy a útvary

21.2.

Osoby kolem divadla

21.3.

Další pojmy

22.

Skladba

22.1.

Základní pojmy

22.2.

Věta jednoduchá

22.2.1.

Přísudek

22.2.2.

Podmět

22.2.3.

Přívlastek

22.2.4.

Přístavek

22.2.5.

Předmět, příslovečné určení, doplněk

22.3.

Souvětí

22.3.1.

Věta hlavní a vedlejší

22.3.2.

Vztahy mezi souřadně spojenými větami

22.3.3.

Zvláštnosti ve skladbě

22.3.4.

Algoritmus určování

23.	Vztahy ve slovní zásobě

23.1.

Polysémie

23.2.

Homonymie

23.3.

Synonymie

23.4.

Antonymie

24.	Principy třídění slov na slovní druhy

24.1.

Tvarosloví

24.2.

Algoritmus určování slovních druhů

24.2.1.

Ohebné

24.2.2.

Neohebné

25.	Jazykové prostředky historické prózy

26.	Jazykověda a její disciplíny, jazyková kultura

26.1.

Jazykověda a její disciplíny

26.2.

Hlavní zásady jazykové kultury

27.	Funkční styly

28.	Typy českého pravopisu

28.1.

Primitivní, diakritický, spřežkový

28.2.

Bratrský

"1.
SUBSTANTIVA V ČESKÉM JAZYCE

Kategorie podstatných jmen

1) KATEGORIE PÁDŮ
 vyjadřuje závislost či nezávislost jména na jiném slově ve větě a vztahy mezi slovy, první pád je nezávislý. Určujeme funkci syntaktickou (pád patří k větnému členu) a věcný význam (věcné sémantické vyjádření něčeho)
a) Funkce sémantická:
1. pád = pád podmětu
2. pád = pád neshodného přívlastku i předmětu
4. pád = pád předmětu
5. pád = oslovení - samostatný větný člen

b) Věcný význam:
1. pád = pád původce děje
2. pád = pád přivlastňovací (kniha mého otce)
4. pád = pád cíle děje (něco je zasaženo dějem)

2. pád
 původce děje (kázání Jana Husa)
 cíl děje (upálení Jana Husa)
 význam částečnosti (hrnek mléka, sklenice vody)
 význam vlastnosti (muž vysoké postavy)
 význam srovnání (silnější tebe)

2) KATEGORIE JMENNÉHO ČÍSLA
 vyjadřuje protiklad u jmen a protiklad mezi jediností (jeden) a mnohostí (dva a více)
(stará čeština měla ještě navíc třetí číslo tzv. duál = dvojné číslo - párové předměty, duál zaniká ovšem zůstávají některé tvary - párové součásti lidského těla (nohy, oči, uši))
Výjimky:
a) pomnožná = tvar množného čísla vyjadřující jedinost
b) hromadná = tvar jednotného čísla vyjadřující mnohost, větší počet chápán jako celek (uhlí, dříví, listí)
c) látková = nečleněné nebo nečlenitelné předměty (mouka, krupice), mnohost se tvoří opisem (tři sáčky mouky)

3) KATEGORIE JMENNÉHO RODU
 výhradně podstatná jména; přídavná jména přijímají rod od podstatného jména
Výjimky:
a) podstatná jména obourodá (současně mají dva rody - mužský i ženský) - zdrobněliny některých vlastních jmen (Míša, Stáňa, Zdena; rez)
b) střet rodu mluvnického (m-ž-s) a k němu přiřazeného přirozeného rodu (m-ž) z biologického hlediska (neživé věci nemají přirozený rod)
 názvy mláďat (hříbě, kuře, dítě) = mluvnicky - střední, přirozený - ?,
 kámen = mluvnicky - mužský, přirozený - ? (neživé věci nemají přirozený rod)
c) kategorie životnosti (jen u mužského rodu, teoreticky by měl být i u ženského)
mluvnická - závisí na koncovkách
biologická - opravdová životnost

4) KATEGORIE JMENNÉHO VZORU
vzor - vybírán jazykovědci, na základě domluvy
pravidla domluvy
1) vysoká frekvence užívání
2) naprosto slohově neutrální a spisovné
naprosto pravidelné (žádné dvojtvary...)"

Zpracováno formou odrážek. Důležité pojmy jsou zvýrazněny tučně nebo kurzívou.
Některé pasáže práce jsou volně dostupné na internetu.
Oddíl Substantiva v českém jazyce je v práci obsažen dvakrát.
Jednotlivé otázky jsou vypracovány v nestejném rozsahu od 1/3 strany do 2 stran.