1.

Úvod

2.	Vymezení a typologie venkovských oblastí v rámci EU

3.	Historický vývoj politiky rurálního rozvoje

3.1.	AGENDA 2000

3.2.	Reforma společné zemědělské politiky

3.3.	Rozvoj venkova a regionální politika

3.4.	Nové nařízení o rozvoji venkova

4.	Programovací období 2000−2006

4.1.

Programy

4.1.1.

Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství

4.1.2.

Horizontální plán rozvoje venkova

4.1.3.

Dočasný nástroj rozvoje venkova

4.2.	Iniciativy

4.2.1.

LEADER+

4.2.2.

SAPARD

4.2.3.

INTERREG III A

4.2.4.

PHARE CBC

4.3.	Finanční prostředky

5.	Programovací období 2007−2013

5.1.

Programy

5.1.1.

II. pilíř společné zemědělské politiky – Rozvoj venkova

5.1.2.

Osa I. Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví

5.1.3.

Osa II. Zlepšování životního prostředí a krajiny

5.1.4.

Osa III. Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova

5.2.	Iniciativy

5.2.1.

LEADER

5.2.2.

IPARD

5.3.	Finanční prostředky

6.

Aktéři

7.	Příklady realizovaných projektů

8.

Závěr

"2 Vymezení a typologie venkovských oblastí v rámci EU
Venkovské oblasti představují 91 % prostoru EU-27 a bydlí zde přes 56 % obyvatel EU. Jak ale definovat venkov a jak je vymezen?
Obecně můžeme venkovský prostor popsat jako geografické území charakterizované nízkou hustotou obyvatel, ve kterém relativní nadbytek půdy a přírodních zdrojů vede ke specifickým kombinacím zastavěných ploch a otevřeného prostoru. Jednotná charakteristika venkovských regionů neexistuje a jako hlavní kritérum je úváděna hustota obyvatel (podle metodiky OECD ). V potaz by měli být brány i další faktory jako je vývoj zemědělské populace z hlediska zaměstnanosti, údržby krajiny a socioekonomických ukazatelů. Důvodem nejednotné definice je například různé vnímánímání toho co je či není „venkovské“ a prvků, které charakterizují „ruralitu“ (přírodní, kulturní, hospodářské prvky, atd.) či obtížnost sběru relevantních dat na úrovni základních zeměpisných jednotek. Proto si každý členský stát stanovuje vlastní definici venkovských oblastí.
V roce 2010 schválila Evropská komise novou typologii venkovských regionů, kterou společně vytvořily DG Agriculture and Rural Development, DG Regional Policy, Eurostat a DG Joint Research Centre. Cílem bylo vytvoření konzistentního základu pro popis městských, smíšených a venkovských regionů NUTS 3 ve zprávách a publikacích Evropské komise. Na úrovni obcí využívá pravoúhlou síť rastrových buněk o velikosti 1 km2. Populační síť je vytvořena na základě statistických dat (zatím pouze u Dánska, Švédska, Finska, Rakouska a Nizozemska) získaných ze sčítání lidu a desagregací (využití počtu obyvatel LAU 2 a klasifikace krajinného pokrytí CORINE). Městské oblasti vytváří klastry, jejichž kritéria jsou následující: hustota obyvatel nad 300 obyvatel na km2 a minimální počet obyvatel 5 000. Všechny buňky, které jsou vně těchto klastrů, jsou považovány za venkovské. Klasifikace regionu je pak založena na podílu obyvatel ve venkovských rastrových buňkách:

• Převážně městské regiony – podíl obyvatel ve venkovských rastrových buňkách je nižší než 20 %
• Smíšené regiony – podíl obyvatel ve venkovských rastrových buňkách mezi 20 % až 50 %
• Převážně venkovské regiony – podíl obyvatel ve venkovských rastrových buňkách nad 50 %

V porovnání s metodologii OECD došlo k navýšení počtu obyvatel v převážně venkovských regionech, a to o 4 %."

Zpracováno jako seminární práce z předmětu Evropská integrace – seminář na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Ostravské univerzity.