"1. KREATIVNÍ PRŮMYSLY
Téma kreativních průmyslů je v posledních letech velmi diskutované v rámci využití těchto odvětví k regeneraci hospodářské struktury měst, zejména pak strukturálně postižených lokalit, kde řadíme také města se silnou industriální minulostí. Samotné kreativní průmysly jsou souborem různorodých aktivit, jejichž výsledkem jsou výrobky, u kterých dle Lash a Urry (1994) hraje důležitější roli estetická, symbolická a expresivní hodnota než jejich skutečná peněžní hodnota.1 Jak uvádí ve své knize Scott (2000), výrobky a služby kreativního průmyslu jsou velmi různorodé ve své podstatě, vzhledu a odvětví, ve kterém byly vyrobeny. Může jít o tradiční výrobní odvětví, která transformují fyzické vstupy do konečných výstupů (například oblečení, nábytek, šperky), v jiném případě se může jednat o službu vytvořenou na základě nějaké myšlenky, která vyžaduje osobní transakci či výrobu a přenos informací (jde například o divadlo, reklamu), v dalším případě mohou být produkovány v hybridní formě (například nahrávání hudby, vydavatelství knih, či filmová produkce).

1.1. Přístupy ke kreativním průmyslům
S ukončením fordistického typu výroby, tedy zaměřeném na masovou výrobu a masovou spotřebu, došlo v 70. letech 20. století k vzestupu nové kulturní ekonomiky, která se více zaměřovala na specifické požadavky spotřebitelů, které jsou ovlivněné například životním stylem. S tím souvisí menší míra výroby, technologická a organizační specializace a flexibilita na potřeby trhu.2 Poprvé se termín „kreativní průmysly“ objevil v roce 1994 v Austrálii a poté v roce 1997 ve Velké Británii ve spojení s labouristickou vládou Tonyho Blaira, která těmto odvětvím začala věnovat větší pozornost v souvislosti se zregenerováním
strukturálně postižených měst a městských čtvrtí. Touto vládou byla sestavena meziresortní pracovní skupina pro kreativní průmysly zaměřena na jejich mapování.3
Samotná definice kreativních průmyslů je složitá a v praxi existuje několik definic vytvořené akademiky (například Ch. D. Thorsby, J. Howkins, aj.), národními vládami (DCMS4 ve Velké Británii, Institut umění5, aj.) a mezinárodními institucemi (UNESCO, EU). Přes různorodé definice kreativních odvětví, uvádějí Gibson a Kong (2005) ve své práci tři základní přístupy k tvorbě typologií kreativních průmyslů, a to přístup sektorový, přístup zaměřený na trh práce a organizaci produkce a kreativní index. 6"

Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf).
Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje.
Součástí práce jsou tabulky, grafy a mapa, rozsah čistého textu činí cca 28 stran.