"Úvod
Jack Goody se ve své rozsáhlé studii o vývoji rodiny v evropské historii pokouší nastínit některé body, které považuje za důležité z hlediska sociální změny rodiny jako instituce. Goody se zabývá popisem jednotlivých dějinných období, která považuje za přelomová z pohledu změn v typologii příbuzenství a převodu majetku. Tuto analýzu provádí rozborem dějinných okamžiků jakožto paradigmat a jejich následným porovnáváním. Autor se silně vymezuje vůči evropocentrickým názorům na unikátnost evropské instituce rodiny. Vysloveně odmítá myšlenku, že severozápadní Evropská společnost vynalezla typ „citové“ a nukleární rodiny. Goody podotýká, že ani merkantilní kapitalismus není nijak unikátní, a že vzorce typické pro tento model nacházíme i v dějinách jiných společností mimo evropský kontinent.

Stať
Za prvotní bod, od kterého můžeme sledovat vývoj instituce rodiny v Evropě je považována doba bronzová, kdy došlo k přelomové změně v organizaci ekonomického života. Obyvatelé evropského území začínají být v této historické etapě více vázáni na půdu. Častěji se zde také setkáváme s vlastnictvím půdy jakožto majetku, který je třeba spravovat a udržovat v rámci určitého sdružení příbuzných lidí. Tento posun vyvolal potřebu systematicky řešit intergenerační majetkové transakce a určit pro ně pravidla.
V řecké a římské společnosti byl využíván systém patrilineárního odvozování příbuzenství, známý jako gens. Tento agnátský systém obsahoval také prvky bilaterálního pojetí příbuzenství ve formě komplementární filiace. Za určitých podmínek tedy bylo možné odvozovat původ a přenášet majetek i přes ženské příslušníky klanu. Agnátská složka římské společnosti postupně ustupovala bilaterálnímu pojetí ve formě pokrevenství a aliance, agnátský gens ale zůstal zakonzervován v zákonících ještě dlouho poté. Římský model rodiny povoloval sňatky blízkých příbuzných. Tyto sňatky nebyly předepsané, ale v některých případech byly brány jako preferenční. Sňatek blízkých příbuzných byl alternativou standardního „exogamního“ sňatku z důvodu udržení majetku v klanu a zabránění případné mesalianci. Přestože antická společnost měla nepochybně zásadní vliv na formování moderní evropské společnosti, antické rodinné uspořádání se ve větší míře nezachovalo. Římané disponovali možnostmi jak „budovat rodinu“ pomocí množství strategií včetně adopce, příbuzenských sňatků a opakovaných manželství. Proti této praxi se postavil vliv křesťanství, který rodinné strategie obstavil množstvím zákazů a snížil tak flexibilitu přenášení majetku. Pozdější vývoj vedl také k příklonu ke germánskému typu bilaterálních rodinných formací. Germánský typ rodiny je pro vědeckou obec do jisté míry velkou neznámou, protože existuje velmi málo pramenů, které by rodinné struktury reflektovaly. Goody se zde věnuje především systému dědictví formou unigenitury, která, přestože nebyla absolutní, se stala důležitým znakem germánského typu rodiny. Goody se zde také zabývá ovlivněním rodiny feudálním uspořádáním a jistým příklonem k nukleárnímu typu rodiny. Přirozeně i původní germánské rysy rodiny byly ve velké míře upraveny vlivem křesťanství."

Institut sociologických studií, obor Sociologie.