"4.2 Architektura, sochařství a malby, užité umění
Egypťané byli velmi dobří stavitele a jejich stavby zde můžeme obdivovat do dnes. Je fascinující s jako přesností a pevností jsou tyto stavby postaveny, když vezmeme v úvahu jejich dostupnou techniku a nástroje, připadá nám nemožné, aby to dokázali. Proto někteří přisuzují Egypťanům pomoc UFO a mimozemských civilizací, což nebylo nikdy potvrzeno. Touto pevností měli zajistit přízeň bohů a věčný život faraónům. Základ staveb je skládání jednotlivých architektonických prvků k výslednému celku. Sloupy byl monolitické nebo členěné na patku, dřík a hlavici. Dříky byly čtvercové, mnohoúhelníkové nebo měli kruhový půdorys, některé i kanelovány. Často napodobují stvol rostlin. Hlavice ztvárňovaly květy papyru, lotusu nebo palmy, někdy i jako hlavy bohyně Hathóry
Mezi nejznámější samozřejmě patři pyramidy v Gíze a to Cheopsova, Chefrénova a Mykerinova. Pak také Džoserova stupňovitá pyramida a chrámy v Karnaku, Luxoru, Abú Simbel (stěhovaný kvůli přehradě), Pilaku a chrám královny Hapšesovet. Dalšími architektonické památky jsou skalní hroby v Údolí králů a královen a mastaba faraóna Meniho.

Zdroj obrázku: http://mystickyegypt.blogspot.cz/2010/09/100-pohledu-na-pyramidy-v-gize-001.html
Při pohledu na sochy je patrné, že jedna noha je vždy předsunutá a tudíž delší. Typická je hierarchická perspektiva- velikost postav je určena jejich postavením. Pro Achnatonovu vládu je zase typické protažení hlavy, úzké paže a nohy a větší břicho. V Sochařství musím určitě zmínit Velkou sfingu a Memnónovy kolosy. Za zmínku také stojí průčelí chrámu v Abú Simbel. Do hrobů byly dávány malé sošky, které měli sloužit jako služebníci v posmrtném životě a také sošky, které měli zachovat podobu panovníka. Známá socha je například sedící písař, princ Rahotem a jeho žena, Faraonka- bez umělého vousu, torzo přisuzované Nefretiti.

Zdroj obrázku: http://nd01.jxs.cz/029/270/ae6f6ecff7_27662827_o2.jpg

Malířství se drželo předepsaného kánonu. Postavy měli předepsaný postoj, nohy byl kreslené z boku, tělo zepředu a hlava opět boku. Oko na hlavě se už však nacházelo z ánfasu. Velkou symboliku při malbě měla i barevnost zatímco rezavá barva byla symbolem poště a neplodnosti, černá symbolizovala černou úrodnou zemi Egypta, modrá pak byla na vlasy božstev, žlutá zastupovala zlatou a to vyjádření věčnosti. Červená značila život, zelená mládí a bílá světlo. Muži a ženy byli v malbě odlišeni, muži byli tmavohnědí a tmavo-oranžový a ženy světle žluté. Obrysová kresba- barvy pouze kolorovala tvar. Figurální scény jsou komponovány do horizontálního pásu, kdy spodní pás tvořil základnu. Nástěnné malby byly prováděny na omítku z nilského bahna a úlomků rákosů, byla opatřena bílým vápencovým podkladem. Využívanou technikou byla tempera (pojidlo, arabská guma a bílek), v nové říši technika enkaustiky (pojidlem byl včelí vosk). Malba měla ochranou a symbolickou funkci."

Práce obsahuje mapu, schéma a další ilustrace. Čistý text je cca 5 stran.