"1. Úvod
Již od počátku lidstva se lidé snaží vytvořit si různé pomůcky, nástroje a stroje, které jim ulehčují práci. K tomu, aby lidé mohli něco vytvořit potřebují invenční myšlenku, materiálové zdroje (z čeho myšlenku zhmotnit) a práci (kterou musí přetvořit původní materiál ve finální výrobek). S nárůstem znalostí se rozšířilo i množství materiálových zdrojů (převážně nerostných surovin), které jsou schopni lidé využívat k dalšímu účelu. S tímto rozvojem souvisí i jednotlivá úprava surovin pro následné zpracování, neboť se nerostné suroviny na Zemi nenacházejí pouze v čisté podobě. Například zlato se vyskytuje v ryzí podobě ve formě volounů, plíšků a jednotlivých zrnek, ale mnohem častěji se vyskytuje mikroskopicky rozptýleno v šedém žilném křemeni (a to ještě ve slitině se stříbrem). V průmyslovém zpracování je proto třeba několik technologických pochodů než se získá čisté zlato ze zlatonosné žíly. Nejdůležitějšími technologickými procesy jsou třídění, drcení, mletí a tavení.

2. Úprava surovin tříděním
Většina přírodních surovin je získávána přímo z přírodního prostředí těžbou nebo po těžbě, drcením, mletím, případně po další úpravě ve formě polydisperzních směsí. (štěrkopísky, kaolin, uhlí, kamenivo a vápenec). Zastoupení částic různé velikosti ve výchozích surovinách je pro řadu zpracovatelských technologií nevýhodné a třídění má velký význam při těžbě, úpravě a zpracování rud, uhlí a ostatních nerostných surovin, úpravě kameniva, při výrobě cementu, při výrobě stavebních a keramických materiálů, v dalších průmyslových oborech a také při zpracování druhotných surovin (recyklace). Polydispersní materiál je rozdělován tříděním na frakce s přibližně stejnou velikostí zrn. Nelze jednoznačně určit, kdy má být surovina vytříděna, někdy se třídění provádí hned po vytěžení, jindy až na konci celého výrobního cyklu. Nerostné suroviny se třídí proto, aby se oddělily jednotlivé složky a do dalšího procesu vstupovaly jen suroviny, jejichž zpracování je ekonomicky přínosné a energeticky méně náročné.
2.1.1. Důvody
Třídění zajišťuje vyšší účinnost technologických postupů dokonalejší využití výchozích surovin z přírodních zdrojů, minimalizaci ztrát a odpadů příslušné výroby při současném růstu její efektivnosti.
2.1.2. Použití
V provozních a v laboratorních podmínkách jsou užívány normalizované sítoviny s přesně definovanou velikostí otvorů v pletených nebo ražených sítech. Stanovení velikosti částic je prováděno několika metodami. Díky rychlosti, jednoduchosti provedení a spolehlivosti výsledků je nejběžnější sítová analýza, kterí je užívána pro kontrolu provozu drtících, mlecích, třídících, granulačních, tabletovacích a krystalizačních procesů, kde je velikost získávaných částic jedním z rozhodujících technologických a kvalitativních parametrů. Nejčastěji je sítováním stanoveno procentické zastoupení částic v určitém rozmezí velikosti.

3. Metody třídění
Rozeznáváme tyto způsoby třídění materiálu:
3.1. Ruční přebírka
Nutnou podmínkou vysoké účinnost tohoto způsobu třídění je existence opticky dobře rozeznatelných znaků tříděného materiálu (barva, velikost a tvar krystalů). Je vhodná a ekonomická pouze pro malá množství materiálu, zpravidla velmi drahého. Uplatňuje se rovněž tam, kde se dále uvedené fyzikální principy třídění nemohou uplatnit vůbec nebo mají malou účinnost. Ruční přebírka je často užívána jako koncová operace pro dotřídění zkoncentrovaného a předtříděného materiálu např. za úpravnickými linkami těžby polodrahokamů nebo drahokamů. Také je uplatňována po svozu druhotných surovin ze separovaného sběru odpadů nebo za třídícími linkami odpadových materiálů. Výjimečně je ruční přebírka používána i jako první stupeň třídění v případě separace spolehlivě rozeznatelných minerálů ve formě hrud nebo drůz krystalů o velikosti několika centimetrů silně rozptýlených ve výchozí vytěžené rubanině."