"Rozpočtový deficit
- může vzniknout různými způsoby, dopady na ekonomiku nejsou potom stejné, protože daňový multiplikátor je nižší než výdajový. Deficit je to stejné, ale z pohledu dopadu na ekonomiku, je jiný. (Vláda sníží daně – aspoň jednomu subjektu bylo zlepšeno, ale žádnému se nezhoršilo, při snížení daní všichni na tom zůstanou stejně nebo si polepší, nikdo si nepohorší. U výdajů může být problém s efektivností, protože ne všechny výdaje jsou dobře vynaloženy (např. dálce a cena za km). U některých výdajů mohou vznikat negativní externality. Má se za to, že snížení daní je efektivnější (ne z hlediska dopadu na produkt) ale z hlediska té paretovské optimality, jsou daně méně škodné než výdaje. Dopady nejsou stejné, stejně tak nejsou stejné dopady způsobu pokrytí deficitu. Jaké jsou možnosti: půjčí si (nejčastější možnost u státu) emituje obligace, které eko. subjekty odkoupí a poskytují prostředky na pokrytí přebytečných výdajů. Můžeme si půjčit doma nebo v zahraničí, u obligací je stát nucen po nějaké době splatit jistinu a úrok.
Další možnost je něco prodat, část svého majetku. Výhodou je rychlost, a jsou to peníze pohodlně získané. Nevýhodou je, že to prodám navždy a nemůžu prodávat donekonečna, ztratím vliv nad majetkem. Ztráta příjmu z dividend.
Další možnost – můžeme zvolit nějaký nelegální způsob. Emitace nových peněz a tím zaplatit deficit. Výhodou je rychlost. Nevýhodou je zvýšení inflace.

1. Dojde ke zvýšení výdajů
2. Snížení příjmů
3. Obojí dohromady
4. Zvýší se příjmy i výdaje, ale zvýšení výdajů je vyšší

Vykazování rozpočtových sald
- Není to nic jiného než účetní výsledek nějakého postupu. Na jedné mám příjmy na druhé výdaje, které jenom posčítáme.

5. přednáška
Existují, kromě standardního deficitu, účelová salda (typy deficitů, které můžeme měřit, a mohou se nám hodit), tento údaj nemusí mít zcela dobrou vypovídací hodnotu.

Účelová salda:
a) běžný deficit – rozdíl mezi výdaji (neinvestičními výdaji) a příjmy očištěnými o kapitálové výnosy, mohly bychom ho ztotožnit např. s provozním ziskem (jedná se pouze o to, co náklady na provoz a stejně ty výnosy jsou z toho, co prodám a vyrobím, investice si zpravidla půjčuje - pokud je saldo v deficitu, podnik si není schopen vydělat ani na svůj provoz, natož aby realizovala nějaké investice)
b) domácí deficit – v některých zemích ho nemá smysl ani vykazovat, jedná se o saldo, do kterého jsou zahrnuty pouze ty položky mající vliv na domácí agregátní poptávku
c) operační deficit – jedná se o to, že většinou v zemích vykazujících vysoké míry inflace nebo vysokou volatilitu inflace, pak tady věřitelé v důsledku vyšší inflace vyžadují vyšší kompenzaci (požadují vyšší úroky), pak velká část výdajů je způsobena inflací, je snaha saldo očistit od inflačních vlivů.
d) primární deficit – jedná se o saldo státního rozpočtu, které je očištěno o splátky úroků
e) strukturální a cyklický deficit – celkové saldo = strukturální saldo + cyklické saldo; některé položky v rámci veřejných rozpočtů jsou vysoce citlivé na to, v jaké fázi hospodářského cyklu se ekonomika zrovna nachází (např. daňové příjmy, výdaje, podpory v nezaměstnanosti) – snažíme se rozdělit celkový deficit na složku, která je ovlivněna hospodářským cyklem a na to, co zůstane, jak je rozpočet skutečně nastaven, jedná se o hodnotu salda státního rozpočtu za předpokladu, že by ekonomika operovala na svém potenciálním rozpočtu. Cyklicky bychom měly vykazovat přebytky, tzn., že má tendenci směřovat nad svůj potenciál. Strukturální deficit má velké mínus, protože v době ekonomického růstu nejsme schopni našetřit na dobu ekonomického poklesu.

Musíme použít to saldo, které je vhodné pro to, co chceme zjistit. Důležité je vymezení celého veřejného sektoru (otázka – máme do něho zahrnovat všechny fondy, zdravotní pojišťovny apod.)."

Součástí práce jsou grafy a tabulka o rozsahu cca 1 strany.