"1 Vývoj a historie institutu ombudsmana
Historii slova ombudsman můžeme sledovat již ve středověkých výrazech „umbup“ (autorita, moc) nebo ve švédském slově „ombud“ označující osobu, která vystupuje jako zástupce, mluvčí nebo zmocněnec jiných.

V 18. století byla zřízena švédským králem Karlem XII. funkce prvního ombudsmana.
Od počátku století měl tento „královský“ ombudsman za úkol dávat pozor především na správné chování královských úředníků. Roku 1809 byla poprvé upevněna funkce ombudsmana ve švédské ústavě. Byl v ní definován jako parlamentní orgán dohlížející jak soudci, vládní a ostatní úředníci dodržují zákony a jiné právní předpisy. Zakotvení v ústavě bylo později doplněno o zákon o instrukcích pro ombudsmana, přesněji specifikující jeho oprávnění a výkon působnosti.

Instituce ombudsmana zaznamenala největší rozmach ve 20. století. Vznikala v několika odlišných úpravách závislých na rozličném vývoji konkrétní země skoro ve 100 státech světa, zejména v období po 2. světové válce.

1.1 Druhy ombudsmanů
Druhy ombudsmanů lze rozdělit podle způsobu jejich vzniku. Existuje tzv. parlamentní ombudsman, volený zákonodárným sborem, kterému je svým způsobem odpovědný (většina zemí zřizující funkci ombudsmana). Mezi další modely se zařazuje tzv. ombudsman moci výkonné (vládou volený a vládě zodpovědný) a ombudsman smíšeného typu. Lze také provést i jiné dělení na ombudsmany všeobecné (generální), starající se všeobecně o činnosti veřejné správy, a na ombudsmany speciální, kteří se věnují jen určité oblasti výkonu veřejné správy (např. ochrana dat, ochrana dětí, vojenství nebo vězeňství).

Působnost ombudsmanů může být centralizována na jednom místě nebo působit lokálně (Itálie, Švýcarsko). Český veřejný ochránce práv patří do skupiny všeobecných parlamentních ombudsmanů působících centrálně.

V každé zemi, kde byla instituce ombudsmana zavedena, je rozsah jeho působnosti a zákonných oprávnění rozdílná."

Součástí práce je tabulka o rozsahu cca 1 strany.