1.	Oblékání Melanésie a Mikronésie

1.1.

Pláště

1.2.

Pásy

1.3.

Holoku

1.4.	Materiály na oblečení

1.4.1.

Rostlinná pletiva

1.4.2.

Lemovník novozélandský

1.5.	Technika výroby plášťů

1.6.	Sukně piu piu

1.7.	Spodní prádlo

1.8.

Zdobení

1.8.1.

Peří

1.8.2.

Náušnice

1.8.3.

Náhrdelníky

1.8.4.

Tetování

2.	Architektura Polynésie a Mikronésie

2.1.	Typy a technika stavby

2.2.	Vybavení interiéru

2.2.1.

Závěsné háky

2.2.2.

Nádoby

2.2.3.

Roztěrka na chlebovník

2.2.4.

Podhlavníky

2.2.5.

Rohože

2.2.6.

Tlouky na tapu

"Oblékání Melanésie a Mikronésie – protože leží v teplé oblasti netřeba zde obleku pro zahánění zimy. Obyvatelé však přesto nechodili nazí. Většinou měli zástěrku z tapy; Mikronésané měli jemné rohože z plátnové vazby, kterou dělali z palmových listů. Ženy nosily zástěrky s třásněmi.
Vyšší hodnostáři nosili pláště přes ramena – například na Havaji. Tyto pláště byly čtvercového či obdélníkového tvaru, byly jemně pletené a ozdobené byly souvislou vrstvou ptačích per.
Pro misionáře však bylo toto oblečení naprosto nedostatečné a snažili se domorodce naučit nosit oblečení více méně evropské. Na Havaji poté díky tomu nosily ženy z plátna oblek podobný noční košili – oblek byl do poloviny lýtek, měl dlouhé rukávy, zapínání bylo ke krku. Tento typ obleku se nazýval HOLOKU (v překladu to znamená „mohu běhat“, protože ženy zjistily, že i v tomto lze běhat). Venkoncem ovšem zavádění evropského oblékání nebylo pro domorodce dobré, neb se v obleku potili, nedokázali si věci prát a díky tomu se u nich začaly šířit kožní choroby.
O co méně se oblékali, o to více se zdobili (náramky, náušnice, náhrdelníky, čelenky, prsteny). Nejdůležitějším materiálem na výrobu těchto ozdob byla perleť, želvovina, květy, ptačí pera.

Rostlinná pletiva – štípaný rotang, štípaný bambus či palmový list. Na Novém Zélandu je chladnější podnebí a bylo proto dobré se oblékati i z důvodu ochrany před zimou. Navíc zde není možno vyrábět tapu, protože zde nerostou vhodné rostliny. Za to se zde vyskytoval lenovník novozélandský (phormium tenax). V jeho listech jsou pevná vlákna, která domorodci po vysušení vymnuli, kroutili v nitě či provázky a z nich poté vyráběli pláště, přehozy a zástěry.
Nejdůležitější byly pláště, které byly pleteny ručně. Do země byly zaraženy dvě tyče a mezi nimi byly napjaty horizontálním způsobem motouzové provázky. Do nich byly vertikálně vplétány další. Vznikl tak plášť obdélníkového tvaru. Takto vzniklý plášť byl na dotek velmi příjemný, teplý. Není možno vyrábět kusový textil, vždy se vyráběl rovnou celý plášť najednou – nemožnost zpětných úprav.
Pláště byly vyráběny ženami a byla to činnost velmi časově náročná. Udělat jeden plášť trvalo i několik týdnů. Každý plášť – nazývá se KOROWAI – byl zdoben zvláštní ozdobou – KAITAKA. Jednalo se o cca 10 cm široký pás vedený podél tří okrajů pláště. Do tohoto okraje byly vpleteny geometrické vzory – každá rodina a příbuzenská skupina má svůj vlastní vzor a je tedy vždy možná identifikace odkud příslušník pochází. "

Čistý text dosahuje cca 4 stran. Práce obsahuje grafiku.
Cyklus přednášek etnologie Oceánie 11/11.