"Všeobecně
Ukotvení veřejné politiky
Veřejná politika potřebuje určité ukotvení, určité kriteriální resp. normativní soustavy, které vycházejí z tradičních, morálních, právních a jiných principů, které by usnadňovaly komunikaci o tom, co ještě je a co už není veřejné blaho či veřejný zájem, které by dávalo smysl různým volbám, před kterými občané i politici stojí a které by je konec konců i orientovalo v rozhodovacích situacích, v nichž se dnes a denně ocitají.

Soudobé společnosti charakterizuje spíše pluralita názorů na to, co je a co není správné a žádoucí – a máme mnoho důvodů se domnívat, že právě tato pluralita je nositelem potřebné šíře možných voleb a adaptability v nesnadných situacích. Na druhé straně potřebuje každá společnost určitého společného jmenovatele, jakési společné kriteriální jádro, které respektuje a sdílí naprostá většina jejich příslušníků. Jinak hrozí její rozpad.

Sdílené hodnoty jsou od nepaměti součástí lidského chování. Už lovci a sběrači, kteří žili 300 až 200 tisíc let před naším letopočtem, se řídili obecnými normami chování, upravujícími způsoby řešení základních životních situací: obstarávání potravy, pohyb v prostoru, ochrana před přírodními vlivy a vnějším nebezpečím, sexuálního a rodinného života. Později se objevily i psané (byť ne vždy explicitně vyjádřené) kodifikace těchto pravidel a hodnot: Chamurappiho zákoník, papyry, talmud či bible.

Evropu ovlivnil vývoj hodnot od doby mezopotámské kultury přes antiku, křesťanství a osvícenství až k novověku. Moderní doba inspirovaná osvícenstvím a liberalismem zaznamenala ve srovnání se středověkem zásadní obrat ve smyslu uznání univerzality lidských práv.

Lidská práva
Pojem lidských práv, který se začíná častěji užívat až ve 20. století, má svého předchůdce v pojmu přirozených práv. První teoretici přirozeného práva zdůrazňovali zejména právo na svobodu a majetek. Průmětem koncepce přirozených práv do politických dokumentů byla americká Deklarace nezávislosti z roku 1776, kde se konstatuje samozřejmá pravda, že všichni lidé byli stvořeni rovni a byli obdařeni Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, mezi jiným na život, svobodu a sledování štěstí; a francouzská Deklarace práv člověka z roku 1789 hovořící o přirozených nenařízených a nezcizitelných právech. Připomeňme si hesla francouzské revoluce: svoboda, rovnost, bratrství. Odtud už vede přímá cesta k deklaracím lidských práv, z nichž nejznámější je Všeobecná deklarace lidských práv přijatá Valným shromážděním OSN v prosinci 1948.

Tento obrat znamenal nejen změnu pohledu na postavení individua ve společnosti: v proudu, který kladl důraz zejména na liberální svobody, připravil půdu i pro rozvoj demokratických politických systémů a veřejné politiky. Uvolnil také netušený prostor k uplatnění trhu a tím i nebývalého hospodářského rozkvětu. Na druhé straně však otevřel i cestu ke vzniku totalitárních hnutí, kterým se podařilo – ve jménu zajištění rovnosti – podmanit si dočasně celou společnost."

Součástí práce je schéma.