"Vybrané národní politiky České republiky II

Sociální politika
Náplň sociální politiky obecně
Od sociální politiky se očekává, že poskytne předpoklady, podmínky, impulsy a motivaci pro rozvoj každého jedince a tím i prosperity celé společnosti. Sociální politika rozvíjí a kultivuje životní podmínky člověka, jeho osobnost a kvalitu jeho života. Proto je zaměřena na tzv. sociální kapitál.

Skutečnost, že sociální realita je složitá, že je různě chápána a interpretována, že je obtížné ji postihnout, se stává příčinou toho, že neexistuje jednoznačná definice sociální politiky. Dokonce existuje určitá libovůle v jejím chápání, a to jak v teorii, tak i v praxi.

Lisabonská strategie a sociální politika
Pro sociální politiku ČR je v době plnoprávného začlenění do EU klíčovým kontextem realizace Lisabonské strategie EU, především v úsilí o zvyšování zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpory vzdělávání a sociálního začleňování. Koncepce sociální politiky na léta 2004-2006 předpokládá odklon od dosud převažujícího soustředění na záchrannou funkci sociální politiky směrem k funkci pojišťující proti nepříznivým dopadům sociálních událostí a k funkci povzbuzující a rozvíjející lidský potenciál. Jde o odklon od záchranné sociální sítě ke strategii zajištění rovnosti příležitostí a dlouhodobých sociálních investic. Tím zároveň sleduje i opuštění resortního pojetí sociální politiky a hlásí se k sociální politice široké a perspektivně pojímané.

Česká republika je sociálním státem, tzn., že do ústavy, zákonů, do vědomí a postojů lidí, do činnosti institucí a praktické politiky se promítá zásada, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců samotných či jejich rodin, nýbrž i věcí veřejnou. Každému z občanů se proto dostává určitého uznaného minima podpory a pomoci v různých životních situacích, které jej či jeho rodinu ohrožují, v podobě veřejných sociálních služeb. Stát přitom plní funkci iniciátora, regulátora a koordinátora těchto služeb, na jejichž poskytování a financování se spolu s ním podílejí i instituce místní a regionální veřejné správy, občanského sektoru a trhu.

Dělení sociální politiky
Sociální politiku lze rozdělit na několik dílčích oblastí, jimiž jsou především politika zaměstnanosti, sociální zabezpečení, populační a rodinná politika, zdravotní politika, bytová politika a vzdělávací politika.

Cíle a priority sociální politiky
Hlavní cíle a priority české sociální politiky:
• aktivní podíl sociální politiky na vytváření a udržování soudržné sociální struktury společnosti
• realizace důchodové reformy na základě shody rozhodujících politických sil, založená na povinném důchodovém pojištění (1. pilíř), na zaměstnaneckém dobrovolném připojištění (2. pilíř) a na individuálním dobrovolném důchodovém připojištění (3. pilíř)
• ve střednědobém výhledu zaměření na stagnaci míry nezaměstnanosti a vytvoření předpokladů pro její postupné snižování
• odstraňování všech forem diskriminace na trhu práce
• iniciování, přijetí a realizace nové populační politiky státu, reagující na měnící se demografické, ekonomické a společenské podmínky
• podpora rodiny s nově koncipovanou rodinnou politikou
• řízená imigrační politika s cílem zmírnit negativní důsledky demografického stárnutí obyvatelstva a nerovnováhy trhu práce
• systematická podpora výzkumu a vývoje identifikujícího zrající sociální problémy a koncipujícího sociální politiku
• trvalé vyrovnávání úrovně ochrany základních sociálních práv v ČR se standardní úrovní států EU"

Důležité informace jsou tučně značeny.