1.	Charakteristika závislosti

1.1	Psychoaktivní látky

1.2	Jevy charakterizující závislost

2.	Toxikomanie a narkomanie

2.1	Psychoaktivní látky a jejich způsob užití

2.2	Poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek

2.2.1

Poruchy vyvolané požíváním alkoholu,

2.2.2

Poruchy vyvolané požíváním opioidů

2.2.3

Poruchy vyvolané požíváním kanabinoidů

2.2.4

Poruchy vyvolané užíváním sedativ nebo hypnotik

2.2.5

Poruchy vyvolané požíváním kokainu

2.2.6

Poruchy vyvolané požíváním jiných stimulans

2.2.7

Poruchy vyvolané požíváním halucinogenů

2.2.8

Poruchy vyvolané užíváním tabáku

2.2.9

Poruchy vyvolané užíváním organických rozpouštědel

2.2.10

Poruchy vyvolané požíváním několika látek a požíváním jiných psychoaktivních látek

2.3	Psychopatie

2.4	Mezinárodní klasifikace nemocí

2.5	Charakteristiky některých z nich

2.5.1

Paranoidní porucha osobnosti

2.5.2

Dissociální porucha osobnosti

2.5.3

Histeriónská porucha osobnosti

2.6	Stavy, které souvisejí se vznikem závislosti

2.6.1

Frustrace

2.6.2

Fobické úzkostné poruchy

2.6.3

Obsedantně kompulzivní porucha

3.	Závislost na čaji, kávě a nikotinu

4.	Závislost na alkoholu

4.1	Alkoholové psychózy

5.	Závislost na jiných látkách

6.	Patologické hráčství

7.

Shrnutí

"Paranoidní porucha osobnosti – je charakterizována nadměrnou citlivostí k odstrkování a odbytí, tendencí k trvalé zášti, tj. odmítání odpustit urážky, uraženou ješitnost, bezpráví a zlehčování. Dále pak podezřívavostí a sklonem překrucovat a chybně interpretovat neutrální nebo nepřátelské akce druhých jako nepřátelské nebo pohrdavé. Bojovým a úporným smyslem pro osobní práva bez ohledu na bezprostřední situaci atd.

Dissociální porucha osobnosti – je charakterizována nelítostným nezájmem o city druhých, neotřesitelným a trvalým postojem nezodpovědnosti a bezohlednosti vůči společenským normám, pravidlům a závazkům. Neschopností udržet trvalé vztahy, při schopnosti vztahy bez nesnází vytvářet. Velmi nízkou tolerancí k frustraci a nízkým prahem pro uvolnění agrese, včetně násilí nebo neschopností zakoušet vinu a poučit se ze zkušenosti.

Histrónská porucha osobnosti – je charakterizována sebedramatizací, teatrálností, přehnaným projevem emocí, sugestibilitou snadno ovlivnitelnou jinými lidmi nebo okolnostmi, mělkou a labilní emotivitou, nepatřičnou svůdností ve zjevu nebo chování, nadměrným soustředěním na fyzickou přitažlivost.

Pod jiné specifické poruchy osobnosti bývají zahrnovány osobnosti excentrické, nezdrženlivé, nezralé, narcistické, pasivně agresivní a osobnosti s psychoneurotickou poruchou.
Porucha osobnosti nespecifikovaná zahrnuje charakterovou neurózu a patologickou osobnost.

Z tohoto přehledu je zřejmé, že abnormalitu psychopatických rysů – specifických poruch osobnosti každá psychoaktivní látka ještě zvýrazňuje, a také že právě řada psychopatických abnormalit jakoby přijetí některé z těchto látek stimulovala. Musíme však mít na paměti, že psychopatické spáchané trestní činy nejsou exkulpovány (zbaveny viny). Jinak je tomu u psychos, které jsou vážnou psychickou poruchou.
Návykem na psychoaktivní látky získávají však i jedinci bez psychopatických rysů tyto charakteristiky. Prostřednictvím drog dochází k psychopatizaci.

Vlivem konfliktů, které psychopatický jedinec – jedinec se specifickou poruchou osobnosti a chování s prostředím má, ocitá se v situaci, kdy nejsou uspokojovány některé jeho potřeby a přání. Tato situace bývá označována jako frustrace. Je subjektivně prožívána velmi nepříjemně až depresivně. Jedinec na ni reaguje různými způsoby. Nejčastěji to bývá: agresivita, fantazie, kompenzace, bagatelizace, regrese, identifikace, represe a racionalizace.
Tato poslední z reakcí na frustraci je ve vztahu k návykům na psychoaktivní látky zvlášť hodna pozornosti, neboť bývá často užívána i při vlastním rozhodování o přijetí těchto látek. Velký vliv má racionalizace také při rozhodování o nepřijetí, případně dalším nepřijetím psychoaktivní látky ve fázi pokusu o abstinenci.

U některých lidí souvisí se vznikem závislosti neurotická porucha. Dle Mezinárodní klasifikace nemocí patří mezi neurotické poruchy fobické úzkostné poruchy, jiné úzkostné poruchy a obsedantně kompulzívní porucha.
Fobické úzkostné poruchy jsou skupinou poruch, u nichž je úzkost vyvolána určitým dobře definovanými situacemi nebo objevy vně pacienta, které běžně nejsou nebezpečné.
Jsou známi rozličné fobie, někdy pro okolí velmi kuriózní. Nejčastějšími fobiemi jsou fobie z uzavřených prostorů, z výšek a některého hmyzu. Zajímavá je sociální fobie, začínající v adolescenci, soustřeďující se kolem strachu ze zvědavých pohledů jiných lidí v poměrně malých skupinách, což vede k vyhýbání se pobytu ve společnosti. Sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebehodnocením a strachem z kritiky."