"1. Pojmy
1.1. Celoživotní učení
Všechny možnosti učení ať už jde o učení se v tradičních institucích v rámci vzdělávacího systému nebo mimo něj jsou chápány jako jeden propojený celek, který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoliv během života. Formalizovaný vzdělávací systém tvoří jen jednu část celoživotního učení. Je nutné poskytnout člověku možnost vzdělávat se v různých stádiích jeho rozvoje. Celoživotní učení chápe veškeré učení jako proces „od kolébky do hrobu“. Systém celoživotního učení zahrnuje

Formální vzdělávání
Toto vzdělávání je realizováno ve vzdělávacích institucích. Vše je legislativně vymezeno a člověk získává na sebe navazující stupně vzdělávání a k nim získává příslušné osvědčení

Neformální vzdělávání
Zaměřuje se na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou jedinci pomoci zlepšit jeho pracovní uplatnění. Realizuje se mimo formální vzdělávací systém tj. zpravidla v soukromých vzdělávacích institucích, v nestátních neziskových organizacích atd. Patří sem např. rekvalifikační kurzy, kurzy cizích jazyků atd.

Informální vzdělávání
Jedná se o osvojování si dovedností a postojů v každodenních činnostech, v pracovním prostředí, v rodině i ve volném čase.
1.2. Kvalifikace
Soustava schopností, vědomostí, dovedností, vlastností, postojů a zkušeností. Kvalifikaci lze získat absolvováním školy, praxí nebo v průběhu dalšího vzdělávání. V evropském rámci kvalifikací jsou dovednosti popisovány jako kognitivní (používání logického, intuitivního a tvůrčího myšlení) a praktické (zahrnující manuální zručnost a používání metod, materiálů, nástrojů a přístrojů).
1.3. Kompetence
V andragogice nejsou kompetence chápány jen jako schopnost. Schopnost je určitým předpokladem k akci a k výkonu, naproti tomu kompetence je již určitá zvládnutá akce. Kompetence v sobě zahrnují schopnosti, dovednosti, znaky, postoje a motivy. Jedná se o nejenom umění zvládnout problematiku teoreticky, ale především zvládnutí problému v praxi. Je to umění využít vše, co člověk doposud nabyl a čím disponuje. Ve firmách se sledují tzv. odborné kompetence, které v sobě zahrnují např. jazykové dovednosti, stupeň vzdělání, kterého uchazeč dosáhl a současně i tzv. klíčové kompetence. V evropském rámci kvalifikací jsou kompetence popsány ve smyslu odpovědnosti a samostatnosti.
1.4. Úplná kvalifikace
Úplnou kvalifikací rozumíme způsobilost vykonávat určité povolání, případně více povolání (např. cukrář, kadeřník, instalatér, ekonom, architekt). Úplnou kvalifikaci je možné získat třemi způsoby:

Přípravou v rámci počátečního vzdělávání, tj. úspěšným absolvováním oboru vzdělání (SŠ, VOŠ), resp. studijního programu (VŠ) umožňujícího uplatnění v některém povolání.

Získáním dílčích kvalifikací, které jsou podmnožinou příslušné úplné kvalifikace, a poté složením zkoušky předepsané školským zákonem pro tuto úplnou kvalifikaci (nový způsob ve smyslu zákona č. 179/2006 Sb.). Po předložení osvědčení o těchto dílčích kvalifikacích bude zájemci umožněno vykonat předepsanou zkoušku (např. závěrečnou zkoušku v oborech vzdělání s výučním listem), aniž by musel absolvovat školní vzdělávání.

Získáním dílčí kvalifikace nebo dílčích kvalifikací umožňujících výkon určitého povolání v kombinaci se získáním stupně vzdělání v některém oboru vzdělání (nový způsob ve smyslu zákona č. 179/2006 Sb.). Jde např. o případy, kdy občan má určitý stupeň vzdělání a získá dílčí kvalifikace vedoucí k některé úplné kvalifikaci tohoto stupně (např. vyučený zedník získá dílčí kvalifikace vedoucí k úplné kvalifikaci čalouník), patří sem také úplné kvalifikace, pro které nepřipravuje žádný obor vzdělání ani žádný studijní program."

Součástí práce jsou tabulky a schéma o rozsahu cca 3,5 strany.