"Vzdělanostní reprodukce a kontraškolní kultura
I. Teoretická část
1. Teoretická východiska
Brněnský sociolog Tomáš Katrňák na základě kvalitativního výzkumu vytvořil teorii kulturně autonomních životních strategií vysvětlující problematiku vzdělanostní reprodukce a z ní vyplývajícího přístupu ke škole a školní přípravě dětí, který je velmi odlišný u sociálních skupin dělníků a vysokoškoláků. Stručně řečeno, vzdělanostní reprodukce je opakování vzdělanostní kariéry rodičů jejich dětmi; podle této představy si děti vysokoškoláků odnášejí univerzitní diplomy, zatímco děti dělníků končí vzdělávací dráhu výučním listem.
Faktem je, že vzdělanostní reprodukci potvrzují mezinárodní srovnávací výzkumy, ve většině evropských zemí nedošlo ve 20. století k oslabení vztahu mezi sociálním původem a dosaženým vzděláním. Například v české společnosti, jak uvádí Katrňák ve své knize Odsouzeni k manuální práci, byla šance na získání vysokoškolského vzdělání v 90. letech minulého století přibližně šestkrát menší u potomků vyučených otců, než u potomků otců s vysokoškolským vzděláním. Tento fakt autor dokládá statistickými údaji, které ukazují, že sociální původ, respektive příslušnost k určité společenské skupině, významně ovlivňuje vzdělávací dráhu jedince.
Katrňák definuje dvě odlišné životní strategie, odrážející se v odlišném přístupu ke škole a všeobecně v přístupu ke školní přípravě dětí. Děti dělníků jsou podle něj v situaci volně „plovoucích zátek“, kdy jsou ve škole a školní přípravě ponechány rodiči svému osudu a nikdo je na cestě vzdělání nedoprovází; naopak aktivita rodičů vysokoškoláků směřuje k tomu, aby jejich děti dosáhly co nejvyššího vzdělání. Katrňák tak rozlišuje volný (dělnické rodiny) a soudržný (rodiny vysokoškoláků) vztah mezi rodinou a školou. Autor vychází ze studií publikovaných v zahraničí. Ovšem česká společnost prošla v průběhu 20. století výrazně odlišným sociokulturním vývojem než třeba společnost britská nebo americká; proto nelze závěry získané v těchto pracích automaticky zobecňovat.
Katrňák vychází z práce Paula Willise Learning to Labour. Willis se zaměřil na skupinu chlapců z dělnických rodin a poukázal na to, že kultura prostředí, v němž děti vyrůstají, významně ovlivňuje jejich vzdělanostní reprodukci. Podle Willise sice ve společnosti existují strukturální bariéry a společenské tlaky, nicméně lidé na ně nereagují pasivně, nýbrž podle toho, jak jim rozumějí a jak je interpretují. Tato reakce pak formuje reprodukci sociálního postavení."