"S o c i á l n í p s y c h o l o g i e - přednášky

VZNIK A VÝVOJ SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE
1879 v Lipsku experimentální laboratoř – vznik obecné psychologie – Wilhelm Wundt = zakladatel sociální psychologie
Sociální psychologie
– prameny již v antice – Platón, Aristoteles – ideální stát
– do 20. století součástí obecné psychologie
– má 2 mateřské disciplíny: sociologii a psychologii
– historické kořeny – v učení 3 významných psychologů a sociologů:
- Wilhelm Wundt – „Psychologie národů“ – zdroj vzniku soc. psych.; zkoumal řeč, zvyky, a mýty
- Gustav Le Bon – „Psychologie davu“ (1895) – chování lidí v davu
- Gabriel Tardi – „Zákony nápodoby“ (psychologizující sociologie) – společenské jevy jako určité napodobování se
+ učebnice:
- Ross – „Sociální psychologie“ (1908) – pojmy sugesce a nápodoba – těmito pojmy je možné vysvětlit hospodářské i politické jevy ve společnosti; sugestibilita – určité projevy v davu, které by člověk v jiných situacích nedělal.
- Dougall – Sociální psychologie – vysvětluje chování lidí na základě instinktů
- psycholog Allport – Sociální psychologie – soc. psychologie jako věda o chování jedince v určitých sociálních situacích (= situacích, kdy je přítomna jiná osoba, v kontaktu)
– krize v sociální psychologii vedla k upřesnění některých pojmů

Definice sociální psychologie
Pavel Hartl – psych. slovník: Za sociální psychologii považuje sociální interakce, postoje, role a problematiku sociálních skupin
- sociální psychologie využívá znalosti jiných oborů (sociologie)
- pojem sociální = člověk je v kontaktu s jinými lidmi
- interakce = člověk je v kontaktu s prostředím a jinými lidmi
- postoje = utvářejí se výchovou, naše názory
- role = člověk zaujímá, v průběhu života se vyvíjejí, zanikají (chování, které očekává společnost od člověka v určité roli)
- soc. skupina = shromáždění lidí (malé x velké)

2 hlavní oblasti, které soc. psych. věnuje pozornost:
1) Jak se jedinec v sociální interakci mění
2) Jak jedinec v sociální interakci působí

Jedinec je v interakci se svým prostředím, které na něj působí a naopak.
Studuje:
- společenský život člověka,
- jeho vztahy k jiným lidem,
- zvláštnosti sdružování lidí,
- dynamiku sociálních skupin a společnosti jako takové,
- vlivy prostředí na člověka,
- seberealizaci člověka v podmínkách nějakého sociálního prostoru


sociální prostředí – soc. prostor jedince
mikrosociální prostředí = nejbližší sociální prostor jedince (rodina) – vztahy tváří v tvář (malá společenská skupina, socializační základ) – socializace: z člověka biologického se stává člověk společenský – postupné začleňování do soc. prostředí – působí v průběhu celého života
makrosociální prostředí = velké sociální skupiny (př. národ)
Vztah jedince k prostředí je ovlivněn vnitřními i vnějšími faktory a je výběrový. (= fa si vybírá)
Některé objekty v vnějším prostředí vnímáme jako vztahy, které objekty spojují => hovoříme o SITUACI = souhrn podnětů, jevů nebo osob a vztahů mezi nimi vyskytující se na určitém místě v určitém čase
Situace:
A) sociální a) situace interpersonální – vztah mezi jedinci navzájem
b) situace skupinové – vztah jedinec-skupina
c) situace masové – vztah jedinec-dav
B) kulturní a) ideové – tvořeny hodnotami a normami, které fungují v prostředí
b) materiální- tvoří prostředí jako součást civilizace
Sociální psychologie poukazuje na to, jak se člověk chová a funguje v sociálních a kulturních situacích.
Pojem SETKÁNÍ – zvláštní případ sociální situace = vztah mezi lidmi založený na vzájemném prožívání, vzájemné empatii (vcítění), toleranci a vstřícnosti, člověk jen nepřihlíží, ale účastní se"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ