"(1724 – 1804)
- narozen roku 1724 v Královci (dnes Kalingrad)
- přelomová postava mezi osvícenstvím a německou klasickou filozofií
- vystudoval, filozofii, matematiku a teologii, od roku 1755 přednášel jako docent, později profesor logiky a metafyziky na univerzitě v Královci, tam i roku 1804 zemřel
- nejdříve se věnoval přírodě: Kant – Laplaceova teorie vzniku vesmíru (důležitá práce o vzniku planetárního systému podle Newtonových zákonů (pozn. Laplace navrhl podobný model, proto K-L teorie)

Dílo:
Všeobecné dějiny přírody a teorie nebes
Kritika čistého rozumu
Kritika praktického rozumu
Kritika soudnosti
Základy metafyziky mravů
K věčnému míru

- snaha o spojení racionalismu a empirismu (Kant četl Davida Huma, který ho podle jeho vlastních slov „probudil z dogmatického spánku“. Uvědomil si totiž platnost Humova soudu, že rozumové poznání bez smyslového názoru není obecně možné. Na druhé straně Humeův empirismus vede k závěru, že jisté poznání není vůbec možné, a tedy ke skepticismu. Jenže některé apriorní soudy – např. že 2 + 2 = 4 jsou nejen možné, ale dokonce jisté).

Kantův Kopernikovský obrat
- až doposud se myslelo, že poznání se řídí předměty (jsou, tudíž je poznáváme). Kant prohazuje tato centra a říká, že předměty se řídí poznáním (poznání se děje, protože něco poznáváme, ne proto že to je, např.: leknutí se neexistujícího stínu)
- jsme to my sami, kdo vnáší řád do světa, nikoliv však řád libovolný
- jak svět vypadá ve skutečnosti nevíme. My jej dokážeme poznat pouze tak jak se nám jeví na půdě naší poznávací schopnosti – hranicí je pojem věci o sobě (Ding an sich)

- 2 typy věcí:
- das Ding an sich (svět/věc o sobě) – věci samy o sobě nejdou poznat, mimo náš rozum, nezávislé na nás
- das Ding für mich (svět/věc pro nás) –věci pro mě, jevová, poznatelná, pozorovatelná část pozorovatelného, jak se nám jeví

Transcendentální poznání:
- metafyzika Kantovy doby rozeznává jen pojmy imanentní (vše co je možné smyslově - zkušeností – empiricky poznat)
X
transcendentí (pak imanentního, vše nepřístupné – nadsmyslové – nepoznatelné našimi smysly)
- Kant zavádí nový pojem: Transcendentální poznání – jedná se o poznání zabývající se naším způsobem poznávání, naším poznávacím aktem. Jak poznáváme, co se při tom děje. Je to zkoumání o hranicích rozumu. Rozhodnutí zkoumat transcendentální poznání se nazývá gnozeologickým obratem. Úkolem této transcendentální filozofie je ukázat systém apriorních forem sloužící k poznávání (vše co je dáno před zkušeností v našem rozumu, vše co umožňuje poznat, odkud je čas a prostor? Čas má původ v nás)

Analytické a syntetické soudy
- Analytické soudy jsou apriorní – není potřeba zkušenosti k analýze pojmů (jen rozumu, zda pojem obsahuje ten znak, např.: koule je kulatá)
- aposteriorní soudy jsou syntetické - je potřeba zkušenosti. (Informace o spojení 2 věcí, např.: koule je dřevěná)
- apriorní soudy jsou nutné, aposteriorní jsou možné. Kant se ptá, zda existují také syntetické apriorní soudy – potřebují mít podporu zkušeností, ale jsou nutné, např.:Každá změna má svoji příčinu (ne zákon ale empirie, zvyk)"