1.	Vymezení základních pojmů

2.	Sociální styk ve sféře pracovního prostředí

3.	Vymezení role vedoucího na pracovišti

4.	Nástin historického vývoje modelů řízení lidských zdrojů

4.1.	Základní styly vedení, analýza, klady-zápory, míra konfliktnosti

4.1.1.

Autoritativní styl

4.1.2.

Demokratický styl

4.1.3.

Liberální styl

5.	Kritéria pro aplikaci vhodného stylu vedení

5.1.	Situační kontext

5.2.	Velikost a složení pracovní skupiny/týmu

5.3.	Velikost a typ organizace, hiearchie moci

5.4.	Osobnost vedoucího pracovníka

5.4.1.

Vlastnosti, schopnosti a postoje

5.4.2.

Osobní kvalita vedoucího

5.4.3.

Orientace a motivace vedoucího

5.4.4.

Autorita

5.4.5.

Význam a úloha sebepoznání

5.5.	Volba stylu vedení s ohledem na osobnost podřízeného

5.5.1.

Vlastnosti, schopnosti a postoje

5.5.2.

Osobní kvalita pracovníka, vývojový cyklus zralosti

5.5.3.

Motivace a stimulace pracovníků

5.6.	Význam osobního přístupu vedoucího k jednotlivým pracovníkům

6.	Chyby ve vedení a konflikty

6.1.	Negativní vliv rigidity při volbě vhodného stylu vedení

6.2.	Chyby v motivaci,odměňování, hodnocení a kontrole

6.3.	Pozitivní a negativní přínos konfliktů

7.	Zvláštnosti postavení vedoucího pracovníka u PČR

8.	Empirická sonda - cíl

8.1.	Metoda, realizace, charakteristika výběrového vzorku

8.2.	Prezentace a interpretace získaných dat

8.3.	Závěrečné hodnocení

9.

Závěr

10.	Literatura

Seznam příloh

"Od prvopočátků lidské společnosti je jednou z nejzákladnějších a nejpotřebnějších činností v našem životě práce. Pracujeme pro zajištění svých životních a osobních potřeb, pro potěšení z vlastní užitečnosti a v neposlední řadě také z důvodů společenské angažovanosti. Pracovní prostředí se pro mnohé z nás stalo cenným místem k navázání nových mezilidských vztahů, sociálních vazeb a přátelství. Volba zaměstnání a dal-ší setrvání v něm není už dávno jen záležitostí dobrého finančního ohodno-cení a vyhovující pracovní doby. Řada pracujících zjišťuje, mnohdy na zá-kladě svých vlastních nepříznivých zkušeností, jak důležité je zdravé soci-ální klima, přátelské nebo alespoň dobré formální vztahy na pracovišti. Sociálními a personálními aspekty pracovního prostředí se zabývá psycho-logie práce jako jedna z aplikovaných psychologických disciplín. Součástí této disciplíny je i psychologie řízení, aplikující poznatky obecné psycho-logie v prostředí manažerské praxe. Předmětem jejího zkoumání je např. osobnost manažera, jeho motivace, styl řízení a vedení lidí, jeho schopnosti a dovednosti, vztah mezi subjektem a objektem řízení. Právě vedoucí pracovníci, svým přístupem k podřízeným a stylem vedení, přispí-vají k rozvoji kladných mezilidských vztahů na pracovišti nebo naopak znesnadňují jejich vznik a pozitivní vývoj. Hrají důležitou roli v otázce vzniku, předcházení a řešení konfliktů. Ve své práci bych chtěla obecně vystihnout důležitost role vedoucího na pracovišti. V samostatné kapitole se zaměřím na zvláštnosti řídící činnosti vedoucích v podmínkách policejní organizace. Dále bych chtěla poukázat na důležitost osobního přístupu vedoucího k jednotlivým pracovníkům ve skupině při předcházení konflikt-ním situacím. Vymezit a analyzovat faktory, které volbu stylu vedení ovliv-ňují, především osobnost podřízeného a vedoucího pracovníka. Poukázat na chyby v činnosti vedoucího a jejich negativní důsledky, na jeho spoluod-povědnost při řešení konfliktních mezilidských vztahů na pracovišti. Danou problematiku doplním o výsledky empirického šetření zaměřeného na zji-štění preference stylů vedení a míry uplatňování osobního přístupu vedoucích k pracovníkům, dále zjištění jak se styl vedení a osobní přístup vedoucích odráží v jednotlivých postojích pracovníků a v sociálním klimatu na pracovištích bezpečnostního charakteru (PČR, HZS, VS, MP).

1. Vymezení základních pojmů
vedoucí - pracovník pověřený vedením na určitém stupni řízení. Vede, usměrňuje, motivuje, hodnotí a kontroluje své podřízené
manažer - pracovník pověřený řízením určité organizační jednotky. Plní čtyři základní funkce : plánování, organizování, řízení a kontrola
koučing - metoda vzdělávání zaměřená na rozvoj pracovníků. Proces, při kterém si pracovník dlouhodobě a soustavně osvojuje odborné a sociální znalosti, dovednosti a rozvíjí své schopnosti pod dohledem určené osoby (kouče)
mezilidské vztahy - také interpersonální vztahy, vzájemné vztahy mezi lidmi utvářené na základě emocí, uskutečňované v rámci sociálního styku na určitém místě a čase.
konflikt - rozpor, střet mezi protichůdnými tendencemi, forma psychické zátěže, základní dělení : vnitřní (intrapersonální) - konflikt vnitřních psychi-ckých sil jedince (motivů), vnější(interpersonální) mezi dvěma jedinci, mezi jedincem a skupinou, mezi skupinami, jedná se o konflikt odlišných názorů, hodnot, postojů, zájmů…
sociální styk - realizace sociálních a interpersonálních vztahů v určitém projevu. Sociální (rolové) vztahy mají neosobní charakter, tvoří se na zá-kladě postavení ve společnosti. Interpersonální vztahy se tvoří na základě emocí vznikajících mezi lidmi.
Interpersonální percepce - jedna ze tří složek sociálního styku, vyjadřuje
vzájemné vnímání, posuzování a hodnocení mezi lidmi.
komunikace - jedna ze tří složek sociálního styku, spočívající ve vzájem-ném sdělování informací v rámci verbálních (slovní, obsahové, „co je sdě-lováno“) a neverbálních (mimoslovní, gesta, mimika, „jak je sdělováno“) projevů."