"POJEM

= etika je věda o morálce
- slovo etika odvozeno od řeckého ethos což v překladu znamená zvyk, obyčej, charakter
- obecně se mluví o etice podnikání, novinářské etice a zejména o lékařské etice, která se musí
vyrovnávat s problémy týkajícími se nás všech, do nichž nás uvrhnul zejména rychlý rozvoj technologií a technických možností
- etickým požadavkem současné vědy je zejména respekt k vědecké pravdě, ale dnešní vědě nelze
diktovat, co má a co nemá objevovat
- začínáme tak víc než kdy jindy tušit, že pro přežití lidstva i smysluplné fungování vztahů je nutné
nalézat a respektovat základní mravní vědomí a hodnoty, jakousi etickou osu dalšího vývoje a to je prvořadý úkol etiky

- etika se dále rozděluje na:

• individuální - morální otázky jednotlivce
• sociální - zkoumá mravní život a normy různých společenství a společenských činností

• teoretická - věnuje pozornost filozofickým otázkám etiky
• praktická - zabývá se konkrétní situací či jednáním a aplikací mravních norem.

MORÁLKA A MRAVNOST
- běžně se pojem etika užívá pro vědní disciplínu, tedy část praktické filozofie, která se zabývá
morálními jevy

Morálka
= soubor pravidel a vzorů chování, které se historicky utvořili v dané společnosti a společnost je
přijala za své a od svých členů je vyžaduje

Mravnost
= míra dodržování morálky, tedy na kolik je morálka ve společnosti dodržována na tolik je mravná

- etika se tak stává určující vědou o mravním jednání a těžko může být jen neutrální, neboť zaujímá
stanovisko a musí obsahovat alespoň základní rysy celkového náhledu na svět a na člověka

ZDROJE ETIKY

- etická moudrost se vytvářela v myšlení lidstva, filozofiích i náboženstvích v průběhu celých dějin
a etika musí znát tyto kořeny z nichž dodnes čerpáme a ověřovat je zkušeností

ANTICKÁ ETIKA
- jejím základním pojmem, kromě pojmu dobro a blaženost, je ctnost, což je celkové zaměření
člověka k dobru, pozitivní rys charakteru, dobré bytí člověka jak v rovině osobní, tak společenské
- v antice bylo totiž k výchově cnostného člověka zaměřeno celé vzdělání a ten kdo o ni neusiloval,
neměl šanci v intelektuálním ani veřejném životě

- v antice si cenili 4 základních ctností:

• rozumnosti jako schopnosti řídit se rozumem
• statečnosti s niž člověk žil svobodně beze strachu a přes všechny překážky usiloval o dobro
• zbožnosti, jež znamená utvořený pohled na svět a rozhodnutí brát život se vší vážností
• spravedlnosti, upravující vztahy ve společnosti
KŘESŤANSKÁ ETIKA
- vyrůstala z židovského náboženského-kulturního základu
- pro židovskou etiku je centrální desatero přikázání, překvapivě se však nejedná o příkazy, ale o
oznamovací způsob budoucího času → etika ukazující, co má budoucnost a pro co stojí za to žít
- Ježíš (křesťanství) tuto etiku přejímá a radikalizuje, neboť silně relativizoval vztah k bohatství, zřejmě v
něm viděl zdroj nespravedlnosti a cestou, jak s tím skoncovat, je dobrovolné zřeknutí se majetku
- řešení bídy zase spočívá v solidaritě, sdílení a pomoci, tak nad židovskou ideu důsledné
spravedlnosti klade požadavek odpuštění, nenásilí a lásky k nepřátelům"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ