"Stát
- organizační soustava lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany, řídící
orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc → samostatný subjekt mezinárodního práva (pokud je uznán ostatními státy)
- stát prostřednictvím svých řídících orgánů vydává všeobecně zvávazná pravidla (předpisy) - tato pravidla jsou právem příslušného státu

PRÁVO
= soubor pravidel, podle kterých se odedávna organizuje a řídí lidské spolužití

Objektivní právo
- všeobecně upravuje společenské vztahy
Subjektivní právo
- oprávnění účastníka právního vztahu
- s některými subjektivními právy je spojena odpovědnost

- vztah mezi objektivním a subjektivním právem je vztahem mezi abstraktním (nekonkrétním) a konkrétním pojetím práva

PRÁVNÍ ŘÁD
- historický vývoj práva dospěl od nepsaných právních obyčejů k soudobé písemné formě právních
předpisů a souhrn všech právních předpisů ve státě je právním řádem, který se stát vynucuje dodržovat
- uspořádany stupňovitě podle důležitosti nebo-li právní síly, ze které vyplývá vyšší nebo nižší
postavení v právním řádu, záleží na tom, který státní orgán je vydal a jak se nazývají

Předpisy zákoné (základní)
1) Ústavní právo
2) Zákony a zákonná opatření
Předpisy podzákoné (prováděcí)
3) Vládní nařízení
4) Vyhlášky ministrů
5) Vyhlášky nižších státních orgánů (obcí)

Charakteristické rysy právního řádu:
• uzavřený myšlenkový celek, odlišný od právních řádů jiných států
• logický celek, zajišťuje, aby mezi nimi nenastaly rozpory
- o tento soulad v právním řádu dbá Ústavní soud
• normy jsou projevem jediné vůle a to vůle legislativy: právotvorných orgánů státu
• právní řád se neutále vyvíjí a mění

* Právní dogmatika = právní věda orientovaná na výklad platných právních norem

PRÁVNÍ VĚDOMÍ
= znalost právního řádu a představy o spravedlnosti a účelnosti právních norem se nazývají právní vědomí
ZÁKONNOST
= důsledné dodržování právního řádu
- v úsilí o zajitění zákonnosti se uplatňují 2 základní zásady:
• před zákonem jsou si všichni rovni
• neznalost zákona nikoho neomlová

- lidé se organizují na základě různých norem: právních, morálních či náboženských
PRÁVNÍ NORMY
= všeobecně závazná pravidla chování, jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí
- tvoří a vydávají je příslušné státní orgány předepsaným postupem a v předepsané písemné formě
Legislativa = název pro tvorbu právních norem
Sankce = postih za porušení právní normy
Právní předpis = soubor právních norem

"Právo je minimum morálky"

Druhy právních norem
- rozlišují se podle způsobu jak toto chování vymezují:
1) Zavazující normy - ukládají povinnost k aktivnímu jednání a označují se proto jako normy
přikazující, nebo pouze zakazující určité činnosti
2) Opravňující normy - umožňují volby některého způsobu chování
Např.: pokuta za porušení smlouvy může, ale nemusí být ve smlouvě ujednána
- podle závaznosti se rozeznávají normy:
1) Kogentní (donucující) - jsou závazné bezvýhradně, nepřipouštějí žádné odchylky
2) Dispozitivní (podprůměrné) - jsou relativně nezávazné
- podle obsahu se normy třídí do jednotlivých právních odvětví

Formy právních předpisů (publikace)
- všechny důležité vyhlášky se uveřejňují ve Sbírce zákonů České republiky
- obsah bývá obvykle uveden zdůvodněním účelů předpisu, potom následují právní ustnanovení a v
závěru bývá zrušovací ustanovení, tedy derogační klauzule, kde se uvádí které právní normy nebo celé předpisy se ruší (derogují), nahrazují, mění nebo doplňují → takové změny a doplňování se nazývají novelizace norem
- poslední věta právního předpisu (zákona) obsahuje ustanovení a účinnost"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ