"ANTICKÁ FILOZOFIE
- antikou se souhrnně nazývá období dějin a kultury starověkého Řecka a Říma
- dělíme do 3 hlavních období:

1) prvním je takzvaná Předsókratovská filosofie (6-4. st. př.n.l.)
2) druhou, vrcholnou etapou je filosofie Klasického období (5-4. st. př.n.l.)
3) třetí, nejdelší období, se nazývá dobou Helénismu (4. st. př.n.l. - 529 n.l.)

PŘESÓKRATOVSKÁ FILOSOFIE
- v této periodě se filosofie postupně vyčlenila z mýtu jako samostatné myšlení a začala si budovat
svůj pojmový aparát a formulovat zásadní filosofické otázky ohledně světa a jeho základů

"Bohové dlí v mezerách lidského poznání"

- tvrdila, že neodstatečnost našeho poznání vede k uchýlení k nadpřirozeným silám

MÍLÉTSKÁ ŠKOLA
- orientovali se na hledání pralátky - arché, z níž povstává celý svět a která je základem všech věcí

THALÉS (asi 625-545 př.n.l.)
= první z Míléťanů, který učil, že základem a počátkem všeho je voda
- nešlo ovšem o běžnou vodu, s kterou se denně setkáváme jako s fyzikálním jevem, ale o živoucí
základ všech jevů, který je obdařen božskou silou

ANAXIMANDROS z Mílétu (asi 610-546 př.n.l.)
- Thaletův žák a filosoficky nejvýznamnější myslitel mílétské školy
- za základ všeho existujícího považoval apeiron = což je něco nezměrného a neomezeného a sám o
sobě je našim smyslům nepřístupný, neboť smyslově můžeme vnímat pouze věci, tedy tvary které vznikající až vydělením (vytvarováním) z apeironu

ANAXIMENÉS (asi 585-528 př.n.l.)
- třetí mílétský filosof, jenž zjednodušil myšlenky svého předchůdce
- za počátek všeho považoval neurčitý, neomezený vzduch → touto úpravou ovšem ubral termínu
apeiron filosofickou hloubku
- vzduch si vybral zřejmě nejen proto, že je ze všech látek nejméně postižitelný, ale i proto, že
souvisí s dýcháním (dechem), že je tedy živoucí

PÝTHAGOROVA ŠKOLA

PÝTHAGORÁS (asi 572-494 př.n.l.)
- vědec, matematik, filosof a zároveň zakladatel náboženského spolku, který byl ovlivněn učením
takzvaných orfiků (podle Orfea) → ti označovali naše tělo za hrob duše a věřili ve stěhování duší
- Pythagoras se domníval, že to, co nemá tvar, vlastně ani není, neboť se nedá nijak vymezit a
navzájem odlišit od jiných věcí
- když zkoumal, čím je možné tuto mez určit a popsat, uvědomil si, že každá hranice má svůj
rozměr, který je měřitelný a tudíž vyjádřitelný číslem → základem světa a všech jsoucích věcí je tedy podle Pythagora číslo

- v číselném poměru jsou například i tóny vyluzované různě dlouhými strunami

ELEJSKÁ ŠKOLA
- škola je nazvána podle řecké osady Elea a popírá pohyb (má-li být Bůh všude, musí být nehybný)

XENOFANÉS z Kolofónu (asi 569-477 př.n.l.)
- předchůdce Elejské školy a kritik antropomorfhího náboženství, ve kterém mají bozi podobu lidí
- prezentuje se názorem, že skutečný Bůh, má-li být neomezený, musí být:

• pouze jeden → dva by se již navzájem omezovali
• všeprostupující a nehybný → kdyby se hýbal, musel by vedle boha být ještě volný
prostor, v kterém by se pohyboval
• působící pouze svým myšlením

PARMENIDÉS z Eleje (asi 540-470 př.n.l.)
- vlastní zakladatel školy, který dospěl k náročné tezi, že „nebytí není" a že jest pouze bytí
- jsoucno, aby bylo plně jsoucí, musí být jedno a všeobsáhlé
- jde-li nám o pravdu, je třeba se řídit jednoznačnou logikou rozumu a nikoli smyslovým zdáním, i
kdyby působilo sebevěrohodněji → chceme-li pravdu musíme se řídit rozumem a né zdáním"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ