" To je však pouze začátek, neboť stát na císařské straně po Bílé Hoře znamenalo pro významné stoupence určitý zisk. Albrecht z Valdštejna se tedy začal soustředit na hromadění majetku. Jestliže byl na jedné straně majetek zkonfiskován, na druhé musel být nabyt. Právě toto je Valdštejnův případ, neboť získával majetek především z konfiskací statků poražených stavovských povstalců: ,,Při první vlně konfiskací se nejvíce obohatili Albrecht z Valdštejna a Karel z Lichtenštejna" . ,, Ve finančních a majetkových otázkách si vůbec počínal nadmíru obratně a vynalézavě a bez jakýchkoliv zábran, včetně účasti na nezákonné devalvaci měny, kterou vídeňský dvůr více méně toleroval” . Účast na devalvaci měny však není ničím bezvýznamným. Pro celý ekonomický systém zemí Koruny české, stejně tak i pro splácení konfiskátů, byla pobělohorská inflace a naprosto fatální znehodnocení mince nedozírnou katastrofou.. To má na svědomí finanční konsorcium neboli komise sestavená za úcelem ,,vyřešit ekonomické problém tím, že bude vydávat mince o menším obsahu drahého kovu" . Mezi členy českého finančního konsorcia, jež bylo ustaveno v lednu 1622, byl mimo jiné právě Albrecht z Valdštejna. Zajímavé je, že jména členů této komise jsou ve většině případů totožné s těmi, jejichž nositelé se nejvíce obohatili při konfiskacích, z čehož jasně vyplývá, že ,,lépe se dostávali ke konfiskátům ti, kdo měli přístup k toku peněz i informací". V souvislosti s obohacováním se v tomto případě nejen Albrechta z Valdštejna si nemohu odpustit další citaci: ,,Působení finančního konsorcia mělo být ukončeno v únoru 1623, navzdory tomu pokračovala jeho činnost i nadále, až v prosinci téhož roku došlo k vyhlášení kalady (státního bankrotu)". K uzavření těchto událostí, které tak úzce souvisely s Albrechtem z Valdštejna, je nutno podotknout, že mince byla devalvována na osminu své hodnoty, což s sebou neslo katastrofální důsledky pro obyvatelstvo, oproti tomu však obrovské bohatství těm, kteří proces řídili.
Válečné výdaje a náklady na verbování vojáků si nechal od císaře velmi obratně proplatit. To v tomto případě znamenalo, že získal část panství Smiřických, vlastních příbuzných z matčiny strany, do zástavy, načež pak toto panství levně odkoupil, taktéž dopadlo panství Redernů, kam patřil také Frýdlant. Díky svému podnikavému duchu se tedy zařadil mezi nejbohatší velmože v Čechách.
Další velice zajímavou složkou Valdštejnova podnikání je jeho sňatková politika. Již jeho první sňatek s Lukrécií Nekšovou z Landeka byl velice výnosný, neboť se tímto sňatkem zařadil mezi nejbohatší moravskou šlechtu. Po její smrti v roce 1614 pak zdědil rozsáhlé statky Vsetín, Lukov a Rymice, čímž získal potřebné finanční zázemí. V roce 1623 však nehleděl pouze na majetkové výhody, ale také na politické cíle, kterých novým sňatkem hodlal dosáhnout. Tou ,,štastnou” se stala dvaadvacetiletá Isabela Kateřina z Harrachu, dcera vlivného císařova rádce Karla z Harrachu."